Pandemie, nepandemie: Je čas, otevřít se radosti. Ježíš byl vzkříšen!
Pandemie, nepandemie: Je čas, otevřít se radosti. Ježíš byl vzkříšen!
Sestry a bratři,
dnes slavíme svátek vzkříšení Páně. Už podruhé v době covidové. Jenže co je to za svátek, když nemůžeme sezvat širokou rodinu a přátele, když se nemůžeme společně radovat u prostřeného stolu?! Ke slavení a radování přece společnost a dobré jídlo a pití odjakživa patří.
Abychom se snad neutrhli ze řetězu a nezačali zpívat nebo něco pojídat, máme navíc každý na puse roušku, něco na způsob hlídače. No prostě pech! Jenže tím to nekončí.
Aby toho nebylo málo, dnešní čtení je z knihy proroka Izajáše (25,6-9). Prorok nám do té naší nepříliš radostné covidové reality nadšeně ohlašuje úžasnou novinku:
„Bůh má v plánu vystrojit velkou hostinu! Zapomeňte na dietu! Budou se podávat pořádně tučná jídla vpravdě božských chutí a k tomu výběrová, náležitě vyzrálá vína!“
A že prý přijdou všechny národy, všichni lidé. Jenže my, jako na potvoru, máme zrovna lockdown! Takové celosvětové srocení u hygieniků fakt nemůže projít.
Prorok se naší situací ale nedá zviklat a v dalším verši hned přichází s řešením:
„Hospodin odstraní roušku, která všechny národy přikrývá a také odstraní smrtelného vira a z každé tváře setře slzu!“
Pokud je to tak, pak by to ovšem stálo za zvážení, co říkáte, sestry a bratři? Nezdá se vám to? Já vím, přiznávám, trochu jsem si Izajášovu radostnou zprávu přizpůsobil současné situaci, ale zas ne tak moc.
Bůh opravdu připravuje velkou hostinu pro všechny a opravdu se chystá všem hostům sundat roušku či závoj – jak se dají tahle hebrejská slova přeložit. Prorok ovšem nemá na mysli respirátor, ale jistý druh zahalení, které nám lidem nedovoluje správně rozpoznávat své okolí a které také brání, aby nás druzí viděli skutečně takové, jací jsme.
Tohle je totiž náš zásadní lidský problém. Spíš než o závoji bychom dnes mohli mluvit o brýlích, které každý z nás nosíme. Někdo růžové, jiný zas tmavé proti všemu, co je světlé, někdo třeba svářečské takže nevidí dál, než na svůj nos, někdo zas nosí brýle v křiklavých národních barvách.
Jaké brýle jsme si nasadili, takoví jsme. Obvykle jsme přesvědčeni, že právě skrz ty naše vidíme svět kolem nás nejlépe: ostatní lidi, každodenní události i Pána Boha. Jenže! Jenže opak je pravdou.
Přes všechny ty závoje špatně nasloucháme, skrz nasazené brýle vidíme pokřiveně, kvůli našim rouškám máme krátký dech. To nemůže dopadnout dobře! Však také prorok předtím zmiňoval národy, které se vinou toho všeho mezi sebou perou a vzájemně si ubližují.
Právě tomu chce Hospodin učinit přítrž. Plánuje, že nás všechny pozve na hostinu a dřív, než se pustíme do jídla a pití, budeme muset všechny doplňky, co nás činí krátkozrakými, nahluchlými a dýchavičnými, nechat v šatně – nebo spíš v kontejneru na odpadky.
A teď si představte, sestry a bratři, jaká to bude bomba! Vidět najednou druhé lidi takové, jací skutečně jsou, bez předsudků, bez rozlišování podle toho, jaké kdo nosil brýle, kam patřil a jaké měl postavení.
Vidět najednou Pána Boha takového, jakým skutečně je, a zapomenout na všechny pokřivené představy, které jsme si o něm předtím dělali.
Na Boží hostině půjdou všechny prkotiny, malichernosti a podjatosti stranou protože nás všechny stolovníky ovládne radost z toho, že jsme, že jsme různí a přesto spolu u jednoho stolu.
A novináři přestanou psát o konfliktech, zločinech a válkách protože nebude o čem. A pohřební ústavy zavřou krám, protože nebudou klienti.
A Bůh osobně setře každou slzu, která snad ještě zbyde na tvářích stolovníků.
Na kdy že je tahle hostina plánovaná? Vlastně už začala před dvěma tisíci lety. Boží království je skrytě mezi námi a už se nosí na stůl. Odpadkové koše na zbavení se zbytečností jsou hned u vstupu.
Nastal čas odložit všelijaké závoje předsudků a brýle mámení, je čas otevřít se radosti.
Ježíš byl vzkříšen!
Petr Červinský
kazatel baptistického sboru Petra Chelčického v Lovosicích
Můžete také navštívit naši facebookovou stránku Baptisté – Česká republika nebo facebookovou skupinu Zpravodaj baptistických sborů