Podobenství: 1. Lži o Bohu, kterým věříme
Muž přichází k příslovečné nebeské bráně…
Podobenství
Lži o Bohu, kterým věříme
Muž přichází k příslovečné nebeské bráně a neví, co má udělat.
„Mám prostě vejít?“ ptá se v duchu.
Svatý Petr, který má v takových příbězích zřejmě vždycky službu, si všimne zmatku na mužově tváři, přijde k němu a zeptá se, jestli nepotřebuje pomoci.
„Nejsem si jist, co mám udělat,“ řekne muž. „Mám jít prostě dovnitř?“
„To záleží..“ odpoví s úsměvem Petr.
„To záleží?“ Muže to překvapí. „A na čem?“
„Záleží na tom, kolik jsi nasbíral bodů,“ vysvětluje Petr.
„Bodů? Já potřebuji nějaké body? A kolik jich musím mít?“
„Sto.“
„Sto? To nemůže být tak těžké,“ pomyslí si muž. Určitě dám dohromady sto bodů. Znovu se obrátí k Petrovi.
„Takže.. posledních patnáct let jsem každou sobotu večer sloužil v naší sborové diakonii a pomáhal jsem rozdávat polévku bezdomovcům.“ Uvádí to s nadějí a slova zní spíše jako otázka než konstatování.
„To je skvělé!“ zvolá Petr. „Dám ti bod.“
„Jeden bod?“ Muž šokovaně hledí na Petra, který nadšeně přikyvuje. V tu chvíli si muž uvědomí, že to nebude tak snadné.
“Chodil jsem odmalička pravidelně do shromáždění. Do Božího domu. Ani jednou jsem nevynechal.“
„Mno..“ říká Petr odmítavě. „Cožpak nevíš, že Bůh nebydlí v domech postavených lidskou rukou? A že tvoje tělo má být chrámem Ducha svatého? Za to žádný bod nedostaneš.“ Muž zklamaně polkl, tolik si na „chození“ zakládal.
„Tak tedy,“ váhá. „Pětatřicet let jsem byl baptistickým kazatelem. Dělal jsem všechno, co se ode mě vyžadovalo. Kázal jsem, oddával, poskytoval pastorační péči, sloužil na pohřbech…“
Petr se zachmuří. „Tak to nevím…“
„Prosím tě, Petře, pětatřicet let věrné kazatelské služby…“
Petr chvíli tiše přemýšlí a pak se usměje. „Dobře, dám ti za to bod!“
Teď je muži jasné, že má problém. Celý jeho život se dá v podstatě shrnout do dvou bodů, přičemž ještě devadesát osm zbývá. Rychle se rozpomíná na své další zásluhy.
„Plně jsem se podřizoval Výkonnému výboru BJB a jejich autoritě, a vždycky jsem udělal to, co mi nařídili.“
Petr se zachmuřil ještě více. „A že naší jedinou autoritou je živý Pán Ježíš Kristus, na to jsi nemyslel? Za to ti musím strhnout jeden bod.“
Kazatele polil studený pot. Rychle.. rychle něco hodně záslužného.. „Hlasoval jsem na Sjezdu delegátů pro vyloučení Topolky z BJB. I když to můj sbor neodhlasoval.“
„Tak tohle jsi už vůbec neměl připomínat. Za to ti strhnu dva body. Jsi v mínusu.“ Mračil se Petr.
Kazatel se roztřese.. tohle bylo asi úplně mimo.. rychle musí dát do banku něco fakt velkého.. nějakou pecku..
„Celý život jsem bojoval proti kazatelské službě žen, jak nám svatý Pavel ve svých listech i MacArthur ve svých knihách nakázal. Bránil jsem ženám kázat a byl jsem uznávaný kritik kazatelek.“
Petr se rozzlobil. „Žil jsi v bludech, vůbec jsi to nepochopil, Pavel ženám sloužit nebránil, jen tenkrát té jedné v Korintu, která neznala Písma a mluvila z cesty. A ublížil jsi tolika Pánovým služebnicím. Za to ti musím strhnout deset bodů. Propadáš se do pekla.“
Kazatel se zoufale chytne za hlavu. Tu zahlédne nějaký pohyb u nebeské brány. Pohlédne přes cestu a spatří muže, který žil ve stejném městě, v němž on sloužil jako kazatel. Moc dobře ho neznal. Byl to ten typ člověka, který chodil na bohoslužbu jen občas, na Vánoce, Velikonoce.. Pamatoval si však, že muž občas pomáhal ve městě v hospicu a při covidové pandemii snad i v nemocnici. Vždycky byl milý, ale nikdy se do sborové práce moc nezapojoval. Ten určitě žádné body nemohl získat.
Ten muž se však k jeho překvapení usmál, zamával jim a bez zaváhání rovnou prošel nebeskou branou.
„Cože?“ vykřikl kazatel a obrátil se na Petra. „Chceš mi říct, že tenhle člověk dosáhl sto bodů?“
Petr se rozesmál. „To ne, ale on tuhle hru prostě nehraje.“
Spasení není z vás, je to Boží dar; není z vašich skutků, takže se nikdo nemůže chlubit.
Efezským 2,9
Volně na motivy knihy Wm Paula Younga Lži o Bohu, kterým věříme
-van-
Můžete také navštívit naši facebookovou stránku Baptisté – Česká republika nebo facebookovou skupinu Zpravodaj baptistických sborů