Rozhovor: 10. Dobře, dáme ženě šanci. Uvidíme, co dokáže.

Rozhovor

Dobře, dáme ženě šanci. Uvidíme, co dokáže.

Rozhovor s Ginou Jacobs-Strainovou, novou generální tajemnicí American Baptist Churches USA

Gratulujeme vám k nové funkci! Moje první otázka je velká: Jakým směrem chcete denominaci vést? Co byste chtěla prosazovat?

Ráda bych obnovila důraz na mládež a mladé dospělé. Zapojení mladých lidí je společnou potřebou naší denominace. Myslím, že většina našich sborů je bez mladých lidí nebo tvoří velmi malou část sboru.

Je třeba, abychom více vstupovali do prostorů, kde je v centru naší činnosti Velké poslání a záchrana duší. Doufám tedy, že jsme ochotni být v místech, kde lidé hledají, jak poznat Boha, a ještě více v místech, kde lidé nevědí, že Boha potřebují – a to může znamenat vykročení mimo hranice zavedených zvyklostí našich církví.

Vím také, že v krátké době musím opravdu poznat zaměstnance ABC USA i představenstvo a pochopit, jak chápou svou roli harmonizátorů a svolavatelů denominace.

Je třeba neuvěřitelně cílevědomě žít naše poslání zevnitř a sdílet opravdovou lásku k naší denominaci a chápat, že konáme dílo přípravy na Kristův návrat.

A jak to tedy vypadá, když se připravujeme na Kristův návrat? Jak žijeme svou víru? Jak budujeme Boží království? Jak se ujišťujeme, že určité ideály jsou pro naši identitu i nadále velmi důležité?

Máme více společného než rozdílného, vedle nezávislosti máme i vzájemnou závislost a schopnost kritického a tvůrčího společného myšlení je zásadní. Musíme se i nadále účastnit opravdových rozhovorů, které jsou někdy ožehavé. Ale v rodině si nakonec uvědomíte, že je to stále vaše rodina. To je stále váš bratr, to je stále vaše sestra.

Nakonec doufám, že budu známa jako ta, která vyjadřuje křesťanskou lásku, rozšiřuje pohostinnost a udržuje společenství.

A jaké výzvy předpokládáte během svého působení?

Často pořádáme konference a shromáždění, na kterých není prostor pro mládež a mladé dospělé. Takže to je pro mě bezprostřední starost. Jak můžeme jako denominace růst a prosperovat, když mladé lidi nezapojujeme způsobem, jakým chtějí být zapojeni oni, a ne způsobem, jakým je chceme zapojit my?

V American Baptist Women’s Ministries máme službu pro mladé ženy, které plánují akce a vybírají místa konání. Vybírají si témata, která se týkají jejich životních rozhodnutí, cest víry, kariéry a rodinného života.

Také musíme být společně kritickými mysliteli. Nemusíme vždy ve všem souhlasit, ale měli bychom klást větší důraz na naši vzájemnou závislost a vytváření a udržování rovnosti a spravedlnosti ve všem, co děláme. A protože jsem v ABC USA nová, věřím, že musím nadále usnadňovat budování vztahů, které nám umožní prohlubovat naše společenství, důvěru a spolupráci na všech úrovních.

Když přemýšlím o tom, kdo povede naše sbory za 30 nebo 40 let, jsou to děti, které jsou nyní studenty nedělní školy. A pokud nejsou ve sboru nyní, jako mladí lidé, nemůžeme očekávat, že se vrátí.

Pravda, naše nedělní školy jsou velmi malé a někdy prázdné. Nevěřím, že je to tím, že mladí lidé nemají rádi Ježíše. Myslím, že je to tím, že se ne vždy cítí být vítáni. Necítí se vždy přijati. Někdy se cítí odsuzováni a my jim nechceme dávat příliš velkou zodpovědnost.

“Nemyslím si, že je to tím, že mladí lidé nemilují Ježíše. Myslím si, že je to tím, že se ne vždy cítí být přijati.”

Když jsem jako mladý člověk nastoupila do svého prvního zaměstnání, dostala jsem konto na výdaje. Dostala jsem kreditní kartu. Měla jsem povinnosti, které mi byly svěřeny. A přesto ve sboru často řekneme: “No, nemůžeš být diakonem, dokud ti nebude 50 let. Nemůžeš být duchovním správcem, dokud ti nebude sto let!”. Musíme tedy mladé lidi přijímat, důvěřovat, že v nich Bůh působí, zmocňovat je k plánování a podporovat je.

Musíme si uvědomit, že nedělní škola může vypadat jinak, ale cíl se nezměnil. Stále se těšíme, až budeme učit příběh spasení a odhalovat lidem lásku Ježíše Krista. Mladí lidé, kteří v našich sborech chybí, jsou naší budoucností i přítomností, proto musíme budovat mosty.

Ano, existuje představa, že moudrost mohou předávat pouze starší lidé.

Letos jsem byla pozvána organizací ABC USA, abych vedla každodenní rozhovor ABC, a pozvala jsem mladou ženu, aby se ke mně připojila. Ona není duchovní. Nedávno dokončila vysokou školu.

Když jsem ji požádala o účast, řekla jsem: “Každý z nás má asi 12 minut a tady je text, který asi použijeme. Budeš mou partnerkou při kázání?” A ona řekla: “Dobře.” A pak, když se blížil čas, mi řekla: “Chceš si přečíst, co jsem napsala? A já jsem řekla: “Ne, protože věřím, že tentýž Duch svatý, který působil ve mně, je tentýž Duch svatý, který působil v tobě.”

A ona byla tak nervózní! Řekla: “Ale já chci, abyste si to předem poslechla!” A já jsem odpověděla: ” Chci to slyšet, až to uslyší všichni ostatní.” Myslím, že musíme důvěřovat tomu, že Bůh se zjevuje těm, kdo Boha hledají. A tak to někdy může být u desetiletého dítěte a někdy u osmdesátiletého. Ale musíme Bohu dovolit, aby byl Bohem a jednal způsoby, které jsou vždy překvapivé a úžasné.

A jak si představujete spolupráci s partnerskými agenturami ABC?

Stále hledám příležitosti, abychom mohli spolupracovat. V ABWM jsme se zapojili do několika společných projektů s našimi partnery, což nám umožňuje využít silné stránky každé organizace. Musíme vymyslet více způsobů, jak se můžeme propojit i mimo dvouletý program. Možná tedy budeme muset zvážit různé příležitosti pro spolupráci zaměstnanců, abychom vzájemně kurátorovali zdroje a těžili z moudrosti, zkušeností a odborných znalostí toho druhého.

Jednou z věcí, kterou uděláme krátce poté, co nastoupím do své nové funkce generálního tajemníka, bude uspořádání dne otevřených dveří v kanceláři ABC USA, abychom měli možnost se s partnery sblížit. Pravděpodobně se nespojujeme dostatečně často, abychom se podělili o věci, které děláme, abychom navázali vztahy, potvrdili naše služby a rozpoznali naše synergie.

Vždy se věnuji dalšímu projektu. Občas se tedy musíme zastavit, zamyslet se, zhodnotit a podpořit. Doufám, že budeme mít více chvil na zastavení a na podporu.

V posledním roce se kolem ženské duchovní služby vedlo mnoho sporů a pro nás americké baptistky je frustrující, že se pozornost médií vždy soustředí na to, co říkají ti druzí baptisté a jak diskriminují ženy kazatelky. Viděli jsme to v mnoha titulcích. I když naše denominace přijímá službu žen, už jen to, že jsme pod neustálým přívalem mediálních titulků o těchto skupinách, které ženám upírají právo být ordinovány nebo být vedoucími ve službě, může být demoralizující.

Máte nějaký vzkaz pro ženy kazatelky o jejich místě ve větším plánu?

Jedna z nejlepších rad, které jsem kdy ve službě dostala, byla, když mi jeden kazatel řekl: “Chraň si své srdce.” Nechápala jsem úplně, co to znamená, ale myslím, že se mě snažil připravit na opozici, se kterou se budu setkávat, a na to, že střežit si své srdce nebude vždy snadné. Byly chvíle, kdy bylo mé srdce zlomené a opozice byla a je obtížná. Tuto zkušenost může mít většina žen ve službě.

A tak střežení svého srdce, péče o sebe, péče o duši, mít bezpečný prostor, kde můžete být s lidmi, kteří vám důvěřují a mají vás rádi a neočekávají, že v tomto prostoru budete duchovní. Neočekávají od vás, že budete kazatelem. Neočekávají, že budete “reverendem doktorem”. Prostě očekávají, že budete sami sebou, ať už je to kdokoli. To je opravdu důležité. Mít přátele, společenství a vztahy, které jsou široké, ekumenické, ve firemním prostředí, v rámci sborů, abyste věděli o dalších možnostech a věcech, které se kolem vás dějí.

“I když podporujeme ženy ve službě, máme před sebou ještě velmi, velmi dlouhou cestu.”

I když podporujeme ženy ve službě, stále máme před sebou velmi, velmi dlouhou cestu. Myslím, že naše statistiky by ukázaly, že možná 12 % nebo 14 % našich kazatelen má ženy jako starší kazatelky. Když jsem před pěti lety přišla do ABWM, byla jsem opravdu překvapená, když jsem viděla Valorii Cheekovou v ABEC, Michaele Birdsallovou v ABHMS, Priscillu Eppingerovou v American Baptist Historical Society. Překvapilo mě, že vidím tolik žen, duchovních i laiků, ve vedoucích pozicích.

V ABWM byla před několika léty stážistka, která se nám svěřila, že během jednoho dne potkala více duchovních žen než za celý svůj život. Pocházela z velmi tradičního prostředí, kde se ženy neuznávaly, a věřila, že i poté, co získá titul z Princetonského teologického semináře, bude největší věcí, kterou bude moci dělat, vyučování biblických hodin (ne že by to bylo málo). Domnívala se, že nebude moci vést sbor.

Je na denominaci, na nás všech, abychom vytvořili prostor pro všechny Boží dary, protože dary nepřicházejí v určitém balení. Když omezujeme Boží dary, když omezujeme Boží hnutí, protože se domníváme, že k tomu, abyste mohli být ordinovaným duchovním nebo vedoucím sboru, musíte vypadat určitým způsobem, pak si myslím, že škodíme našemu společenství.

Pro ženy tu vždy byla opozice a často jsme nedostaly šanci vést sbor nebo být ve vedoucí pozici, dokud situace nebyla zcela zoufalá. A pak se řekne: “Dobře, dáme ženě šanci. Uvidíme, co dokáže.”

Je na nás všech, abychom jako bratři a sestry spolupracovali, aby byly využity všechny Boží dary. Když jsou všechny Boží dary využívány a oslavovány, nastává radost, která je hojná. Je tu velkorysost ducha; myslím, že to je to, co chceme v naší denominaci.

Puká mi srdce, když vím o někom, kdo byl Bohem povolán, a přesto nebyl přizván k tomu, aby své povolání naplňoval. Povolání ke službě má přinejmenším dvě stránky. Bůh vás volá a pak skutečnost, že ho žijete ve společenství.

A tak je pro nás velmi důležité, abychom to měli stále na zřeteli, protože se nám naskýtají příležitosti ve sborech, v regionálním i celostátním vedení.

Tolik duchovních odchází během prvních pěti let, protože služba není snadná. Takže myšlenka budování společenství a sounáležitosti mezi duchovními a vytváření prostoru pro všechny Boží dary je opravdu důležitá.

Když se podíváte na počty žen a mužů v seminářích ABC, je to půl na půl. Ale po semináři se něco zvrtne.

To je skvělý příklad. Pokud 50 % z nich studuje na bohoslovecké fakultě, která je drahá, co se stane s těmito dary, když ji opustí? Takže jste rozpoznali své povolání. Jdete kupředu, a pak nastane to rozdělení jako v Grand Canyonu, které nastane mezi tím, když opouštíte seminář, a tím, že jste povoláni na nějaké místo. Existují výběrové komise, které ženy ani nechtějí vidět. Musíme být pečlivější v mentorování a navazování kontaktů se ženami, abychom je neztratili.

Jejich počet se alespoň plíživě zvyšuje. A věci se mění. Ale je jasné, že jak jste řekla, je před námi ještě spousta práce. Váš výběr je pro svět velkým znamením, víte. Jsme tady, jsme baptisté a vede nás někdo, kdo je žena. To je také signál pro denominaci, řekla bych. Pokud může být generálním tajemníkem žena, pak je naprosto vhodné, aby to platilo i na úrovni sborů.

To, co jsem říkala o střežení péče o srdce a duši, o bezpečném prostoru; to platí pro všechny duchovní, ale pro ženy je to obzvlášť důležité, protože nám často stojí v cestě více překážek. Jako ženy jsme schopny prorazit vitrážový strop s podporou žen a mužů. Možná jsem první ženou, která zastává funkci generální sekretářky, nicméně Susan Gilliesová působila jako prozatímní generální sekretářka. Rozhodně nejsem první ženou, která toho byla schopna, a věřím, že nebudu poslední.

Když jsem pracovala pro Americké baptistické církve v New Jersey, jedna z věcí, která mi byla jako zástupkyni regionálního kazatele pro ženy ve službě velmi jasná, byla, že na úrovni zástupkyň je mnohem více žen než na úrovni starších kazatelů. Často jsme se zaměřovali na ženy ve vyšších funkcích. Museli jsme tedy skutečně otevřít naši službu spolupracovnicím a ženám ve službě v širším slova smyslu.

Pokud jste byli v duálně sdruženém sboru ABC, v sboru AME nebo v presbyteriánském sboru a chtěli jste se účastnit akcí pro ženy ve službě, uvítali jsme vás. K ženám ve službě jsme zaujali ekumeničtější přístup. Může pro nás být obtížné najít společenství a pokračovat v růstu. Někdy je třeba otevřít prostor, aby se to mohlo stát.

Je něco, na co jsem se v rozhovoru nezeptala a o čem byste chtěla mluvit?

Jedna z věcí, která je opravdu důležitá: věřím v to, že se vše má koupat v modlitbě. A doufám, že s tím, jak budeme více spolupracovat s našimi partnery a jak budu více poznávat silné stránky zaměstnanců ABC USA, budeme velmi cílevědomě dbát na to, abychom se modlili za vše, co děláme, a skutečně hledali Boží tvář.

Neříkám, že jsme to nedělali. Ale jen říkám, že je to hodně z toho, kým jsem. Modlím se, postím se a snažím se velmi záměrně naslouchat Božímu hlasu, jak tomu bylo při výběrovém řízení a jak se připravuji na službu ABC USA. Modlitba věci mění. Jsem si jistá, že právě díky tomu jsem se sem dostala… lidé se modlili. A já jsem za to vděčná.

Jsem také nesmírně vděčný za práci výběrové komise. Byla to pro ně práce; strávili tímto procesem 18 měsíců. Opravdu si vážím jejich nasazení, oddanosti a odvahy jak vyhledávacího výboru, tak správní rady.

Jsem šťastná, že rada řekla ano. Výbor pro výběr kandidáta učinil jednomyslné rozhodnutí, doporučení, ale bylo ve skutečnosti na správní radě, aby hlasovala pro. To vše vyžadovalo mnoho modliteb a opravdové péče o naši denominaci.

Anna Piela

Baptist News Global

Poznámka redakce: Gina Jacobs-Strainová, nově jmenovaná generální tajemnice American Baptist Churches USA, hovořila s The Christian Citizen o svých plánech a nadějích pro denominaci a o výzvách, které ve své nové funkci očekává. Tento rozhovor převzala BNG se svolením.

Anna Piela

Anna Piela je ordinovanou kazatelkou American Baptist Churches USA. Je vedoucí redaktorkou časopisu The Christian Citizen a spolupracovnicí regionálního duchovního pro bělošské a multikulturní církve ABC Metro Chicago.

Je polskou přistěhovalkyní a religionistkou, má doktorát z ženských studií na univerzitě v Yorku ve Velké Británii. Její druhá kniha, Nosit nikáb: Muslimské ženy ve Spojeném království a USA (Wearing the Niqab: Muslim Women in the UK and the US), byla vydána v roce 2021.

-tep-

Můžete také navštívit naši facebookovou stránku Baptisté – Síť víry nebo facebookovou skupinu Zpravodaj Baptisté – Síť víry