Baptistická knihovna | Baptistická encyklopedie | Časopisy | Historické články

Sovětský vězeň baptista Jaroslav Martínek 1926

Svědectví baptistického kazatele Jaroslava Martínka z pražského sboru, který byl v roce 1926 sborem vyslán do české obce Alexandrovky v Sovětském svazu, aby sloužil zdejším baptistům. Byl zatčen, odsouzen k trestu smrti, poté mu byl trest smrti změněn na deset let v gulagu. Sovětský vězeň se v roce 1936 vrádil do Československa.

Svědectví bylo otištěno v novinách Polední list v nedělním čísle 26. července 1936, číslo 208, ročník X.

Sovětský vězeň baptista Jaroslav Martínek

Sovětský vězeň

Jaroslav Martínek

Narozen v roce 1900 v Novém Městě nad Metují v Čechách. V roce 1923 odjel jako učitel k české menšině do SSSR. Zatčen 1927, odsouzen k trestu smrti, který byl ale zmírněn. Vězněn na Soloveckých ostrovech a v Kazachstánu. Poté několik let ve vyhnanství na Dálném Východě. V roce 1936 návrat do Čech.

Narodil se 21. dubna 1900 v Novém Městě nad Metují. Po absolvování hospodářské školy v Olomouci se vrátil do Nového Města n. M., kde působil jako učitel. V roce 1923 odjel s pomocí evangelického sdružení Kostnická jednota do Alexandrovky v Oděské gubernii, aby se zde staral o výchovu dětí českých kolonistů. Díky svým kulturním a společenským aktivitám si mezi místními Čechy brzy získal značnou popularitu, oblíben byl zejména mezi dětmi. Jelikož patřil mezi horlivé členy Českobratrské církve, vyučoval je i přes zákaz, tajně, náboženské výchově. Dostával se proto do konfliktu se sovětskými úřady.

Osobní průkaz Jaroslava Martínka (Archiv SBU)

V květnu 1925 přešel do Čechohradu u Melitopole (dnes Novhorodkivka) v Jekatěrinoslavské gubernii, kde společně se svou manželkou znovu vyučoval na české škole. Stejně jako v Alexandrovce se zde těšil oblibě u čs. krajanů, dostával se ale také i do střetu s některými kolegy, zejména s učitelem Červeným a školním inspektorem Hájkem, od nichž brzy začaly na Martínka sovětským úřadům chodit různá udání.

Dne 28. dubna 1927 odjel Martínek za nákupem do Melitopole, kde byl následující noci zatčen orgány GPU. První výslechy probíhaly v místní věznici, v červnu byl převezen k dalším výslechům do Charkova. Obviňován byl z protisovětské agitace a špionáže ve prospěch ČSR, konkrétně pak z toho, že „na popud nábožensko-fašistické organizace Kostnická jednota” provozoval vojenské a hospodářské vyzvědačství a protisovětskou a náboženskou propagandu v československých koloniích”.

Dne 4. ledna 1928 byl zvláštním zasedáním charkovského oblastního soudu odsouzen k trestu smrti zastřelením, na základě amnestie vyhlášené k 10. výročí Velké říjnové revoluce mu byl 4. listopadu nejvyšší trest změněn na 10 let žaláře s přísnou izolací, ke ztrátě občanských práv na 5 let a konfiskaci veškerého majetku. Po Martínkově zatčení zůstala jeho manželka Zdena sama s dvěma malými dcerami (2 roky a 6 týdnů), navíc byla donucena opustit učitelské povolání v Čechohradu. Až 23. července 1928 jim byl povolen návrat do Československa, kde získala místo učitelky na menšinové mateřské škole v Rybníku u České Třebové.

Článek z moskevského deníku „Pravda“ z 5. ledna 1929 informující o odsouzení „československých špionů“ Horáka a Martínka. Horák byl odsouzen k trestu smrti, Martínkovi byl nejvyšší trest změněn na 10 let vězení. (Archiv MZV ČR)

Jaroslav Martínek byl nejdříve vězněn v Charkově, 28. června 1929 ho deportovali do Soloveckého nápravně pracovního tábora – vězněn byl konkrétně v pracovním punktu na Popově ostrově nedaleko Kemi. Na Solovkách setrval až do konce roku 1930.

V prosinci 1930 byl odeslán do sovchozu „Gigant” v centrálním Kazachstánu (umístěn byl ve městě Tokarevka), spravovaném GPU, kde byl zaměstnán v místním lazaretu Krestova. Životní podmínky však zde byly ještě horší než na Solovkách. Pravděpodobně v roce 1933 byl z tábora propuštěn, následně byl poslán do vyhnanství do města Svobodnoje na ussurijské železniční dráze na Dálném východě, kde pracoval v centrálním lékárnickém skladu. Odsud ho pravděpodobně někdy v průběhu dalšího roku deportovali do Murmanska.

Informace o Jaroslavu Martínkovi, které mělo k dispozici v roce 1932 československé ministerstvo zahraničí (Archiv MZV ČR)

Až v únoru 1936 mu byl trest změněn na vysídlení ze SSSR a mohl se tak po devíti a půl letech vrátit do Československa. Po návratu v květnu 1936 se usadil v Děčíně-Podmoklech, kde pracoval jako zahradník. Jeho manželka byla zaměstnána jako učitelka na české mateřské škole v Chrochovicích. V září 1937 byl přijat jako učitel náboženství v Lounech. Zároveň dostal za úkol obnovit sdružení mládeže a příležitostně zastupoval jako kazatel. Další osudy Jaroslava Martínka nejsou známé.

Mapa pohybu kazatele Jaroslava Martínka v SSSR (červené body jsou komunistické gulagy v SSSR)

Poznámka:

Pozorný čtenář si jistě povšimnul jedné nesrovnalosti. V dobovém článku v Nedělním listu z roku 1936 je Jaroslav Martínek uváděn jako baptistický kazatel z pražského baptistického sboru, který jej do SSSR vyslal. V informaci československého ministerstva zahraničí je zmíněno jen jeho povolání učitel. Je možné, že povolání učitel a vyslání Kostnickou jednotou mohlo být určité krytí pro sovětské úřady, které tehdy učitele pro českou menšinu přijímaly. Baptistický kazatel by zřejmě nebyl v SSSR žádoucí. Je pravděpodobné, že bratr Jaroslav Martínek vedle oficiálního učitelského povolání sloužil českým krajanům i kazatelskou službou.

Zdroj:

Polední list, nedělní vydání 26. července 1936, číslo 208, ročník X.

Muzeum Gulag

              Štěpán Křivánek

Článek je součástí Baptistické encyklopedie a je průběžně doplňován a aktualizován.

Poslední aktualizace 23. 1. 2020

Similar Posts