Střípky z historie: Úmrtí kazatele Dávida Hartó 1914

Úmrtí kazatele Dávida Hartó

Třetina našich bývalých absolvenů misijních škol již dosáhla druhého břehu a vyměnila tuto pozemskou vlast za tu nebeskou.

Po krátké misionářské činnosti našeho bratra Hartó následovala dlouhodobá nemoc, ve které neustále doufal v uzdravení, a proto procestoval velkou oblast. Ke konci své nemoci stále kázal. Naposledy měl kázání v Dabonu, dvakrát v neděli, dvakrát bohoslužbu.

Jeho poslední kázání bylo na: „Víme totiž, že pokud se zboří svatostánek našeho pozemského domu, bude náš domov u Boha“. Zde ho 18. srpna dostihla smrt.

Jeho pohřeb se konal 20. srpna v 9 hodin v Ráckeve, kde měl smuteční projev Sándor Molnár. Kázání bylo na základě 48. verše Žalmu 89, který zní: „Pamatuj, co jsem, že mám krátké trvání“, což vysvětluje skutečně krátký život našeho zesnulého, a zejména jeho touhu po duchovním vysvobození.

Je to také nezapomenutelné poslední varovné slovo, když varoval mládež, aby pracovala ve skupině mládeže v Újpestu, protože přichází noc, kdy už nikdo nebude moci pracovat, bude buď nemocný nebo mrtvý. Řekl, že teprve teď ví, co to znamená, a kdyby mohl začít svůj život znovu, začal by ho lépe.

Dávid Hartó byl jedním z těch, kteří absolvovali kurz misijní školy, po kterém odešel jako kazatel na Erzsébetfalvu, ale tam odešel kvůli své nemoci.

Oblíbený talentovaný mladík naposledy strávil více času v Mukačevu na Podkarpatské Rusi. 

Kvůli nemoci odtud také odešel, aby se tam po uzdravení mohl zdravý vrátit. 

Doufáme, že nás čeká šťastné setkání s naším zbožným a trpělivým mladým dělníkem v nebeské slávě a že to shledání bude po tomto bolestném rozchodu o to vítanější.