Svědectví: Bůh nepřítel v Lovosicích 6.
Svědectví o toxické teologii, která způsobila náboženská traumata lidem ve sborovém společenství v Lovosicích, odkrývá duchovní teror a tyranii v církvi, která formálně zastává princip svobody svědomí.
Svědectví
Bůh nepřítel v Lovosicích 6.
Svědectví o toxické teologii, která způsobila náboženská traumata lidem ve sborovém společenství v Lovosicích
6.
Naposled jsme byli v našem sboru v Lovosicích na Nový rok, tedy 1. 1. 2019.
Chtěli jsme ještě předat nějaké vánoční dárky našim přátelům, kteří je ale přijali bez jakýchkoliv emocí a možná jim to i trochu vadilo, že to viděli jiní ze sboru, ale my jsme neměli jinou možnost, protože už nebyla chuť se setkat jinak.
Jak bylo již zmíněno, atmosféra byla i při shromáždění jiná, než bývala a mnozí už s námi ani nekomunikovali.
Pak jsme 6. 1. 2019 poslali na vedení kongregace písemný nesouhlas s odchodem z kongregace a tím se pro nás vše ještě zhoršilo. Například jedna sestra od naší kamarádky Poláčkové, která jí byla nejbližší, dostala „co proto“, že si svůj názor dovolila vyjádřit i písemně, to prý nemohla pochopit a i jiné věci jí byly vytýkány. Nechápala.
Staršovstvo i kazatel náš písemný nesouhlas s odchodem sboru z kongregace nesli nelibě a postupně začali některé podepsané členy jednotlivě přesvědčovat, aby to přehodnotili. Vlna odporu, která by se kvůli tomu mohla v kongregaci zvednout, jim nezapadala do jejich předem připraveného plánu.
Ale co je na tom zlého, že někdo projeví svůj názor a stojí si za ním?
Vždyť oni si také stáli za svým názorem odejít z kongregace – a jak moc!
Vedení kongregace reagovalo na náš písemný nesouhlas e-mailem a i telefonicky s jednou naší sestrou, ale jejich reakce nás spíš přiváděla do nejistoty a rozpaků.
Očekávali jsme, že se vedení kongregace za nás postaví a že nám budou chtít pomoci, že budou chtít sbor v Lovosicích zachovat v kongregaci.
Zřejmě se do všeho vložilo vedení lovosického sboru s kazatelem a začali vedení kongregace přesvědčovat, že podpisy jsou u některých členů proti jejich vůli, že prý ani nevěděli, co podepsali (ale to nebyla pravda).
Vedení kongregace zřejmě dostalo i jiné informace o nás, kteří jsme s postupem našeho staršovstva a kazatele nesouhlasili.
Nakonec jsme si mysleli, že se s vedením kongregace jako skupina sejdeme a celou věc probereme a že nám vedení řekne, jaké jsou pro nás možnosti pro zachování našeho sboru v kongregaci.
Vše se ale vyvíjelo jinak. Vedení kongregace na základě toho, že se s námi dosud nesešli a nijak to vlastně s námi neřešili, se za čas nakonec přeci jen rozhodlo do Lovosic přijet.
Ale nechtěli se setkat jen s naší skupinkou, ale i se staršovstvem a kazatelem našeho sboru, a to dokonce tak, že nejprve mělo být jednání jen mezi vedením sboru a vedením kongregace, a teprve pak že se setkáme všichni společně.
To jsme odmítali, protože jsme se staršovstvem už mluvit nechtěli a vnímali jsme to tak, že agresor a oběť spolu jednat nemůžou, cítili jsme, že bychom byli pod jejich velkým tlakem a v nevýhodě mluvit v klidu a svobodně. Proto jsme chtěli jednat sami jen s vedením kongregace.
Navíc, jak jsme se později od vedení kongregace dozvěděli, měli jsme se na tom společném jednání vedení sboru omluvit a činit z toho, co jsme podnikli (rozeslání písemného nesouhlasu s odchodem našeho sboru z kongregace s našimi podpisy) pokání. Jak absurdní! Kazatel a staršovstvo vyvolali krizi ve sboru a my jsme se měli omlouvat?
Několikrát jsme e-mailem i telefonicky odmítli, se tohoto neférového setkání zúčastnit.
Vedení kongregace na nás stále telefonicky (i v tu neděli 3. 2. 2019, kdy do sboru přijeli a odpoledne bylo ono avizované setkání), naléhali, ať určitě na toto setkání přijdeme, že oni vážili takovou cestu (že předseda jel ve sněhové vánici až z Brna) a že přijeli v téměř celé sestavě – předseda, tajemník, místopředseda a členka vedení kongregace.
Tlak vedení kongregace na nás byl o to větší, protože jsme den před tím rozeslali v „pudu sebezáchovy“ na sbory a vedení kongregace další dopis s podpisy, kde jsme se obraceli o pomoc už ne na vedení kongregace (které tak dlouho stejně nejednalo!), ale na sbory, potažmo na Sjezd delegátů, který měl být 26. 4. 2019 v Praze.
Žádali jsme tímto sbory, aby podpořily náš návrh na zachování sboru v Lovosicích v rámci naší kongregace:
Návrh pro Sjezd delegátů
My, níže podepsaní členové sboru v Lovosicích, jsme písemně vyjádřili svoji vůli, aby sbor v Lovosicích i nadále zůstal součástí naší kongregace. Naše vyjádření jsme zaslali vedení naší kongregace dne 6. 1. 2019.
Zbývající část členů sboru v Lovosicích, která usiluje o vystoupení sboru z kongregace a o získání sborového majetku, nemá potřebnou většinu, aby tento záměr legalizovala.
Proto podáváme návrh, aby Sjezd delegátů rozhodl, že sbor v Lovosicích nadále tvoří členové, kteří chtějí zůstat v kongregaci a že tento sbor disponuje se svým majetkem i nadále v plné míře.
Sjezd delegátů tyto podepsané členy akceptuje jako svrchované správce sboru v Lovosicích. Ti, kteří na poslední Radě zástupců sborů ústy lovosického kazatele prohlásili, že z kongregace odcházejí, tímto prohlášením již nejsou součástí sboru v Lovosicích a nemohou za tento sbor jednat.
Sjezd delegátů pověřuje vedení kongregace, aby zařídilo právní náležitosti při úřední změně statutárních orgánů sboru v Lovosicích a aby jejich suverenitu respektoval.
Tento návrh vyvolal vlnu reakcí a ještě větší tlak na nás.
V té době ještě s námi byl bratr Dvořáček s manželkou, ale byl stále víc nerozhodný, kam se přiklonit. On jediný nakonec na ono setkání vedení kongregace a staršovstva našeho sboru šel, i když nám zprvu řekl, že tam nepůjde.
Byl totiž v tu neděli dopoledne ve sboru a kazatel ho hned po shromáždění odchytil a dlouze na něj naléhal, aby to, co podepsal, odvolal atd., a tak se pod tlakem toho všeho na to setkání nakonec vydal.
Pak nám řekl, že prý tam staršovstvo probíralo seznam těch, co jsme se podepsali, a různě se pochechtávali, ze všeho prý vinili nás a prý nás nařkli ze lží, pomluv a urážek. Bratr Dvořáček nám pak řekl, že se jim tam za náš návrh pro Sjezd delegátů omluvil a že svůj podpis stáhl. Od té doby se už jen víc a víc klonil ke kazateli a staršovstvu, až k nim nakonec přešel.
Pro naši skupinu bylo těžké odolat takovému tlaku a nejít na to společné setkání vedení sboru s vedením kongregace.
Sešli jsme se pak v týdnu večer a už jsme měli v ruce e-mail od vedení kongregace, které nám vyčetlo, že jsme na to setkání nepřišli.
Odepsali jsme jim, že se s nimi rádi setkáme kdykoliv jindy, ale sami, bez kazatele a staršovstva sboru, ke kterým už nemáme důvěru.
Potom se dlouho ze strany vedení kongregace nic nedělo, a tak jsme e-mailem informovali sbory v kongregaci o všem, co prožíváme.
Kazatel a staršovstvo stále průběžně vyzývali členy naší skupiny, aby se omluvili, i za náš návrh pro Sjezd delegátů, a aby činili pokání, jinak že půjdeme do kázně, a některým hrozili i vyloučením. Například za to, že se jedna sestra stále neomluvila kazateli za „urážku“ – řekla mu na sborové schůzi, že se chová jako inkvizitor. Později jsem pochopila, jak to bylo výstižné označení.
Jejich tlak byl vytrvalý, buďto nám někdo z nich telefonoval anebo s některými mluvili i osobně.
Postupně se jim podařilo některé slabší členy přesvědčit, že prý podepsali něco, čemu nerozumí, a tak se seznam nesouhlasících s odchodem sboru z kongregace postupně ztenčil, ale někteří starší a nemocní členové tomu nevybíravému tlaku statečně čelili a za svými podpisy si stáli.
Na základě toho, že jsme sbory informovali o tom, že vedení kongregace v naší situaci nejedná a nemá zájem se setkat jen s námi a pomoci nám, se ozval tajemník a nakonec došlo k domluvě nového termínu setkání vedení kongregace jen s námi, a to v březnu v Lovosicích.
Věra
Návrh skupiny pro SD na změnu statutárních orgánů lovosického sboru byl podle zákona
Výše uvedený návrh skupiny lovosického sboru pro Sjezd delegátů na změnu statutárních orgánů lovosického sboru byl podle církevního zákona v pořádku.
Skupina žádala Sjezd delegátů, aby pověřil vedení kongregace, aby nahlásilo na Ministerstvo kultury změnu statutárních orgánů lovosického sboru. A to, aby místo těch stávajících, kteří prohlásili, že odcházejí z kongregace, se statutárními orgány lovosického sboru stali ti, kteří z kongregace nechtějí odejít a které skupina pověří.
Tato žádost vyvolala velký odpor vedení kongregace i stávajících statutárních orgánů lovosického sboru. Ani žádný ze sborů kongregace tento návrh nepodpořil.
Většinou byl opakován argument vedení kongregace, a sice, že lovosický sbor je samostatný a musí si svoje záležitosti vyřešit sám. A že jakékoli zasahování zvenčí, ať vedením kongregace nebo Sjezdem delegátů, by bylo porušením kongregačního principu.
Tento argument zastávaly i sbory, které jinak pevně stály na baptistických principech a zásadách, jako například sbor Okénkovice.
Neuvědomovali si, že kongregace už dávno nestojí na kongregačním principu. Přijetím církevního zákona se z ní stal jakýsi kočkopes. Na jedné straně je právní subjektivita sborů odvozena z právní subjektivity kongregace, jejíž statutární orgány mohou hlásit na Ministerstvo kultury vznik a zánik sborů i změny statutárních orgánů sborů.
Vedení kongregace je pro Ministerstvo kultury partnerem pro jednání. To je jedna část tohoto kočkopsa.
Druhá část je to, že si vedení kongregace i její sbory interně hrají na dodržování kongregačního principu, ale jen v případech, kdy se jim to hodí.
Pokud by kongregace chtěla opravdu existovat na kongregačním principu, pak by musela zrušit svoji církevní registraci a všechny sbory by se musely transformovat na zapsané spolky. Spolu by pak mohly vytvořit pracovní společenství sborů, které by také fungovalo jako zapsaný spolek.
To se však nestalo. Kongregace přijala církevní zákon a právně funguje jako církev, se všemi pravomocemi svých statutárních orgánů. Poněkud schizofrenicky si však interně hraje na kongregační princip.
Podle zákona tedy vedení kongregace mělo jednoduché řešení:
Statutární orgány lovosického sboru oznámily, že odcházejí z kongregace. Avšak neměly potřebnou 2/3 většinu sboru, aby mohl odejít celý sbor. Z tohoto pohledu nebyly (ve věci odchodu sboru) pro vedení kongregace partnerem pro jednání jako sbor, ale pouze jako jednotlivci, byť měli mírnou většinu.
Vedení kongregace proto mohlo podle zákona nahlásit na ministerstvo změnu statutárních orgánů lovosického sboru tak, aby byl zachován status quo, který ve sboru právně existoval. Vedení kongregace to mohlo podle zákona učinit z vlastní vůle, nebo si to proforma nechat schválit Sjezdem delegátů.
Lovosický sbor by tak dále setrval v kongregaci, protože odcházející neměli potřebnou 2/3 většinu sboru, aby mohl z kongregace odejít celý sbor.
Vedení kongregace však tento právní postup odmítlo a ostatní sbory ho podpořily. Bylo to licoměrné rozhodnutí. V případě lovosického sboru se tvářili, že hájí kongregační princip a že se nemohou vměšovat do vnitřních záležitostí lovosického sboru.
Na stejném Sjezdu delegátů však tentýž kongregační princip nelítostně porušili. Bylo to v případě sboru Na Javorce, který vedení kongregace s podporou těsné většiny delegátů sborů vyloučilo z kongregace. Důvodem bylo nařčení sboru Na Javorce z teologického postoje, který jiné sbory nezastávaly.
V tomto případě vedení kongregace a část sborů pošlapaly kongregační princip, který zaručuje respekt svébytnosti a svéprávnosti jednotlivých sborů, přijímat zvěst evangelia a reflektovat Boží vůli pro svoji cestu služby; a který brání ostatním sborům a vedení kongregace vměšovat se do záležitostí kteréhokoli sboru kongregace.
Ačkoli vůle sboru Na Javorce byla setrvat v kongregaci a její zástupci s pláčem prosili Sjezd delegátů, aby je nevylučoval, předseda a tajemník vedení kongregace s částí sborů tuto vůli sboru nerespektovali a nemilosrdně sbor Na Javorce z kongregace vyloučili.
A také samozřejmě poté vedení kongregace bezostyšně nahlásilo na ministerstvu zánik sboru Na Javorce, ačkoli to bylo proti vůli tohoto sboru. Mělo k tomu právní pravomoc, rozhodovat o sboru a proti vůli sboru. A bylo to podle zákona.
Je vidět, že stejným způsobem mohlo vedení kongregace na návrh skupiny lovosického sboru nahlásit změnu statutárních orgánů lovosického sboru tak, aby byl status quo zachován a lovosický sbor zůstal v kongregaci.
Vedení kongregace to však úmyslně neučinilo. Nemělo zájem na tom, aby lovosický sbor setrval v kongregaci. Co bylo na pozadí, se můžeme jen domnívat.
Existovala tajná dohoda s těmi, kteří prohlásili, že z kongregace odcházejí, že svými hlasy na Sjezdu delegátů pomohlou vyloučit sbor Na Javorce z kongregace, na čemž měl předseda a tajemník eminentní zájem?
Je s podivem, že odcházejícím sborům bylo umožněno na Sjezdu delegátů hlasovat a tak pomoci vedení kongregace vyloučit sbor Na Javorce.
Vypadá to, že to byla církevní politika vedení kongregace, která pro své zájmy bez lítosti obětovala i velkou část lovosického sboru, která z kongregace nechtěla odejít.
Oskar
(pokračování příště)
Jména autorů svědectví i zúčastněných aktérů tohoto zápasu o směřování sboru byla změněna, protože není důležité, kdo co řekl a udělal, ale je důležité poznat, jak funguje toxická teologie a jaká zanechává traumata v srdcích těch, kteří ji odmítnou akceptovat.
Další díly seriálu Bůh nepřítel v Lovosicích:
Bůh nepřítel v Lovosicích – Intermezzo 1.
Bůh nepřítel v Lovosicích – Intermezzo 2.
Bůh nepřítel v Lovosicích – Intermezzo 3.
Bůh nepřítel v Lovosicích – Intermezzo 4.
Bůh nepřítel v Lovosicích – Intermezzo 5.
Bůh nepřítel v Lovosicích – Doslov
Můžete také navštívit naši facebookovou stránku Baptisté – Síť víry nebo facebookovou skupinu Zpravodaj Baptisté – Síť víry