Svědectví: 111. Zázraky se dějí
Svědectví
Zázraky se dějí
Moji milí přátelé,
s odstupem času bych Vám rád poděkoval za zaslanou podporu, která ke mně dorazila. Děkuji Vám, že jste se za mě modlili, mysleli na mně a byli myšlenkami se mnou.
Rád bych Vám sdělil, že jsem to zvládl s podporou rodiny, kamarádů, přátel, lékařů, fyzioterapeutů a dalších. V příloze Vám zasílám článek, který o mě vyšel v Deníku. Ještě jednou Vám děkuji.
Jaroslav Černík
článek z Deníku
S covidem byl v umělém spánku, mysleli, že nevstane. On se ale osudu vzepřel
Cílem následné intenzivní péče je, aby člověk nestrávil dlouhá léta na lůžku, ale mohl se opět zapojit do života. Jaroslav Černík z Chebu, který prošel těžkým covidem, je příkladem toho, že to jde. Opět chodí, pracuje, cestuje, směje se. Se svým příběhem se svěřil Deníku i účastníkům nedávného kongresu.
Jaroslav Černík z Chebu si prošel těžkým covidem. Lékaři předpovídali, že z něj bude ležák. Přesto se naučil znovu chodit. | Video: Se svolením Jaroslava Černíka
Když bylo Jaroslavu Černíkovi sedmačtyřicet, postihl ho covid. Psal se únor 2021 a na západě Čech sanitka stíhala sanitku. „Do té doby jsem byl zdravý člověk. Během pěti dnů mě však lékaři převedli do umělého spánku, v němž jsem setrval tři měsíce,“ přiblížil Deníku.
Ve chvílích, kdy ho v karlovarské nemocnici probudili, jen mrkal očima, na těle neměl žádný sval, ze sta kil zhubl na šedesát. „Byl jsem doslova troska. Prognóza zněla, že budu doživotní ležák v léčebně dlouhodobě nemocných,“ sdělil.
Jako nekuřák, nepijan a aktivní sportovec, který hrál závodně tenis, byl v šoku. „Jelikož jsem dvacet let podnikal, došli jsme k tomu, že roli mohl hrát usazený stres v těle,“ řekl.
Cíl za cílem
Jak zdůraznil, předpoklad měl ale přesto nulový. „Jsem však soutěživý typ, a tak jsem si stanovil několik cílů. Že udělám krok, pak deset kroků. A opravdu jsem se 8. srpna 2021 postavil na nohy. Ušel jsem tehdy deset metrů a cítil velkou bolest,“ uvedl.
Další meta, kterou si stanovil, byla, že od ledna 2022 nastoupí do práce. „Všichni říkali, že je to nesmysl, ale já opravdu nastoupil. A hned první den jsem tam setrval od osmi do pěti,“ řekl.
Přitom ještě v listopadu 2021 mu praskla kyčel, vytvořila se mu dutina a šest týdnů musel ležet. „Měl jsem nedostatek vitamínu D. Ale i to jsem zvládl. Pomohli mi zdravotníci, blízcí, pevná vůle, štěstí a optimismus,“ shrnul.
Naučil se chodit s chodítkem či berlemi, později jezdil v autě uzpůsobeném pro vozíčkáře. „To byla náhle svoboda, když jsem se sám mohl z místa A dostat do místa B. Jít na kafe s kamarády. Skvělé je i to, že žijeme v bezbariérovém domě. Postupně jsem rozhýbal celé tělo, ale mám neuropatii nohou, nemohu tedy třeba chodit bos. Kdybych šlápnul na kamínek, šel bych k zemi,“ podotkl.
Přestože je invalidou třetího stupně, pracuje. Je šéfem stavebního družstva v rodném Chebu, kde třikrát týdně dochází na rehabilitace. Hraje stolní tenis a v soutěžích se mu daří.
Zdroj: Se svolením Jaroslava Černíka
Nic nevzdává a stále vidí posuny. „A to mi přitom sestřička ze začátku říkala, že mám hlavu dvacetiletého kluka, ale tělo pětaosmdesátiletého starce. Ona i další jsou šťastní, kam jsem se s jejich pomocí posunul,“ poznamenal.
Je jedním z lidí, jež se z následné intenzivní péče dostali domů a žijí téměř plnohodnotný život. „Naším cílem je vrátit pacienty zpátky do života, v případě potřeby i s dýchacím přístrojem,“ řekl v nedávném rozhovoru pro Deník primář Michal Palivoda z Oddělení následné intenzivní péče Nemocnice Ostrov, který organizoval kongres věnovaný této péči.
Zázraky se dějí
Konal se v Praze a byl první svého druhu, byť daná péče se v Česku rozvíjí už čtvrtstoletí. Oddělení následné intenzivní péče začala podle ředitelky Penta Hospitals CZ Barbory Vaculíkové vznikat proto, že pacienti ve vážném stavu zůstávali na ARO, kde byla lůžka potřebná pro lidi v akutním stavu. „Navíc tam není čas na rehabilitace či nácvik běžných činností. Oddělení následné intenzivní péče jsou na to naopak zaměřena,“ vysvětlila.
Podle Palivody kongres naplnil očekávání. „Bylo registrováno více než čtyři sta účastníků. Měli možnost vyslechnout si vysoce odborná sdělení od současných nejlepších specialistů v oboru. Kromě jiných byly oceňovanými i bloky kazuistik s osobní přítomností vyléčených pacientů nebo odborné workshopy,“ doplnil.
Účastníci si vyslechli kupříkladu právě příběh pana Černíka, který byl spokojen ve všech zařízeních, jimiž jako pacient prošel. Sestra z ostrovské nemocnice Michaela Němečková tam popisovala jeho těžký stav, postupné zlepšování i zapojení rodiny.
Pan Černík je všem sestrám i lékařům vděčný. Proto pro ně jako poděkování uspořádal show v chebské restauraci. „Jeden čas jsem musel spát i hlavou dolů na břiše. Neměl jsem skoro žádné plíce. Sestřičky mě každou hodinu otáčely, abych neměl proleženiny,“ připomněl.
Po léčbě a rehabilitacích si začal opět užívat života. S manželkou kupříkladu strávili tři týdny v Thajsku. „Rodiče, přátelé i lékaři mi říkali, že jsem blázen, když budu sedět v letadle třináct hodin,“ pravil dnes takřka padesátiletý muž.
Jiní oponovali, ať nehledá, jak to nejde, ale jak to jde. To souzní i s jeho smýšlením. Vzal si proto do letadla trombotické punčochy a léky na ředění krve, každou hodinu nohy procvičoval. „Zázraky se dějí a radím všem, ať boj s jakoukoli nemocí nevzdávají,“ uzavřel Černík.
Penta Hospitals spadá do skupiny Penta Investments, která je majitelem společnosti VLM vydávající Deník.
Andrea Cerqueirová
Andrea Cerqueirová
Andrea Cerqueirová je redaktorkou centrální redakce Deníku, kde má na starosti především zdravotnická témata. Snaží se podávat je tak, aby lidi nestresovala, ale informovala. Pozitivní mysl je totiž půlka zdraví. Ráda mluví s lidmi a zaznamenává jejich příběhy, které mohou upozornit na řešitelný problém nebo motivovat další. I proto vystudovala sociální práci. Deník četla dávno před tím, než v něm začala pracovat. Kvůli věcnosti a vyváženosti.
Můžete také navštívit naši facebookovou stránku Baptisté – Síť víry nebo facebookovou skupinu Zpravodaj Baptisté – Síť víry