Vzdělávání

Rovnoprávně povolané
Průvodce individuálním studiem 3. lekce

Baptist Women in Ministry a Cooperative Baptist Fellowship představily nový vzdělávací program, který má našim sborům poskytnout a formulovat biblický a teologický základ pro přijetí a uznání povolání žen ke kazatelské službě a do vedení sboru, a pěstovat kulturu, která plněji vítá jejich vedení.

Výukový program byl inspirován zprávou BWIM z roku 2022 “State of Women in Baptist Life Report” (Ženy ve službě čelí každodennímu ponižování, které se sčítá 1.), která zjistila, že baptistické ženy ve službě se stále cítí blokovány, znevažovány a ignorovány ve svých povoláních, protože jsou ženami – a to i ve sborech, které se hlásí k jejich otevřenosti vůči vedení žen.

Vzdělávací program Rovnoprávně povolané (Equally Called) je rozdělen do čtyř kurzů:

• Průvodce individuálním studiem
• Kurz pro dospělé
• Kurz pro mládež
• Kurz pro děti

Nejprve vám předkládáme lekce z Průvodce individuálním studiem, které vám umožní individuální studium a posléze vést ve svém sboru vzdělávací skupinky dospělých, mládeže nebo dětí na téma rovnoprávně povolaných žen ke kazatelské službě.

Význam vedoucí úlohy žen v církvi

Rovnoprávně povolané

LEKCE 3

Raná církev

PÍSMO SVATÉ

Skutky apoštolů 16:11-15, Galatským 3:27-29, Římanům 16:1-16

Služba apoštola Pavla byla jak osobní, tak na dálku. Osobně podnikl několik cest, během nichž vyučoval, kázal a zakládal sbory.

Na dálku radil, povzbuzoval a napravoval sbory prostřednictvím svých dopisů, v nichž někdy řešil problémy a krize těchto raných křesťanských společenství. Literární formu neboli žánr řecko-římských dopisů lze nejlépe popsat jako příležitostnou literaturu.

Epištoly ve starověkém středomořském světě byly psány konkrétním lidem v konkrétním prostředí a zabývaly se příležitostmi nebo situacemi, které mezi těmito lidmi nastaly. To jistě platí i pro Pavlovy listy.

Když dnes čteme Pavlovy listy, máme přístup k jeho slovům, ale ne k problémům, otázkám a společenským podmínkám, které byly podnětem k jejich napsání a ho přiměly k napsání listů. Je to jako naslouchat jedné straně dvoustranného rozhovoru. Vždycky budou některé aspekty Pavlova psaní, které leží těsně mimo naše chápání, protože slyšíme pouze jednu stranu rozhovoru.

Vzhledem k povaze těchto příležitostných dopisů je často obtížné pochopit, proč Pavel rozdává některé ze svých nejzmatenějších střípků takovéto rady, zvláště když se zdá, že jsou v rozporu s jeho slovy na jiném místě.

Proč například Pavel píše o mlčení a podřízenosti žen na místech, jako je 1K 14,34-40 a 1Tm 2,8-15, když ze Skutků apoštolů a Pavlových vlastních spisů jasně vyplývá, že slouží po boku žen (Flp 4,2-3), chválí je jako vedoucí církve a apoštoly (Ř 16) a předpokládá, že prorokují a modlí se při bohoslužbě (1 Kor 11,5)?

Jak můžeme říci, které z Pavlových pokynů byly míněny jako univerzální a které byly specifickým řešením problémů, s nimiž se sbory prvního století potýkaly ve svém kontextu?

Odpověď je dvojí: Musíme mít na paměti kulturní kontext a vždy bychom se měli dívat na celkový obraz.

Možná existovaly určité situace, kdy bylo mlčení žen v církvi nutné pro zachování “dobrého pořádku” (1K 14,30).

Možná, že společenská očekávání prvního století podnítila určitá pravidla (jako v 1 Tim 2, který zakazuje ženám zaplétat si vlasy nebo nosit zlato, perly či drahé oblečení).

Musíme si vzít vzít v úvahu všechny Pavlovy spisy a zvážit službu rané církve, než začneme učit, že Pavel chce umlčet všechny ženy ve všech sborech na věčné časy nebo že zakazuje ženám učit a kázat.

V této lekci se tedy podíváme na širší svědectví Pavlovy služby a jeho spisů, pokud jde o ženy ve službě rané církve. Lekce bude demonstrovat, jak je důležité zabývat se literárním a historickým kontextem listů, abychom porozuměli jejich poselství.

ŽENY BYLY VEDOUCÍMI RANÉ CÍRKVE

Skutky apoštolů popisují šíření křesťanství od jeho kořenů v Jeruzalémě přes misijní cesty apoštola Pavla do Malé Asie. V 16. kapitole Skutků nabere tento příběh nečekaně nový směr poté, co je Pavel ve snu povolán do Makedonie. (Sk 16,9) a jeho služba se přesměruje do dnešní Evropy.

Pavel a jeho společníci se dostávají do Filipis, římské kolonie a “předního města” (Sk 16,12), které má zřejmě jen málo židovských obyvatel. Když tam dorazí, najdou několik lidí – zejména žen – shromážděných v provizorní synagoze, “modlitebně” za branami města.

Zdá se, že Pavel se ujímá role rabína, aby učil ty, kteří se shromáždili k modlitbě. Mezi nimi je i Lýdie, pohanka, která se stane první evropskou křesťankou obrácenou na víru, jak víme ze Skutků. Když Pavel přichází, je Lydie již “ctitelkou Boha” a ženou zámožnou a vysoce postavenou; stane se nadšenou Ježíšovou následovnicí, Pavlovou hostitelkou ve Filipech a pravděpodobně i vedoucí domácího sboru ve svém městě (v. 40).

Nejsou to Pavlovy učitelské schopnosti, ale spíše Bůh, kdo Lydii přivede k obrácení, jak říká verš 14: “Pán otevřel její srdce, aby horlivě naslouchala”. apoštolovým slovům. Její příběh odráží příběh setníka Kornélia ze Sk 10,1-8; Lydie je již Boží následovnicí a Bůh působí v jejím srdci, aby uvolnilo cestu apoštolovu vyučování. Bůh je zodpovědný jak za Pavlovu přítomnost ve Filipech (Sk 16,6-10), tak za Lydiino ochotné přijetí Pavlova učení.

Ihned po svém obrácení dává Lydie Pavlovi a jeho společníkům k dispozici své zdroje. Lydie se nikdy nezmiňuje o manželovi, ale mluví o “mém domě” (v. 15), což naznačuje, že je hlavou své vlastní domácnosti. Jako “obchodnice s purpurovým suknem” (v. 14) se stýká s královskou rodinou a vyšší společností.

Její odpovědí na to, že jí Bůh otevřel srdce, je nabídnutí svých prostředků a pohostinnost a má k tomu samostatnost. Stane se vůdkyní ve svém vlastním domácím sboru a ve své komunitě.

O několik let později, Pavel napíše filipskému sboru: “když jsem jsem opustil Makedonii, žádný sbor se se mnou nedělil o dávání a přijímání, kromě tebe samotné” (Flp 4,15). Možná, že Lydiino velkorysé učednictví a vedení bylo pro její sbor vzorem, takže jim Pavel mohl po pravdě říci: “Děkuji svému Bohu pokaždé, když si na tebe vzpomenu” (Flp 1,3).

KRISTUS NÁS ČINÍ JEDNO

Jak se křesťanství šířilo, začali se věřící shromažďovat nejprve v synagogách a později v domech důvěryhodných místních vůdců. Pavel nadále vedl sbory svými povzbuzujícími a napomínajícími dopisy.

Kristova cesta začala v Jeruzalémě mezi židovským lidem, ale jak Pavel a jeho společníci cestovali, Bůh přiváděl k víře překvapivé nové věřící a vedoucí, včetně nežidů, kteří nesdíleli tradice předků Ježíše a jeho prvních následovníků. Lýdie je příkladem jedné pohanské ženy, jejíž otevřenost Bohu ji vedla k přijetí Pavlova poselství a k tomu, aby církvi poskytla svou pohostinnost, prostředky a vedení.

V oblasti Galacie čelila církev krizi. Tito pohanští věřící přijali evangelium Ježíše Krista prostřednictvím Pavlova učení, ale nyní někteří židovsko-křesťanští návštěvníci hlásali “jiné evangelium” (Gal 1,6).

Tito noví učitelé trvali na tom, že pohanští Galatští se musí přihlásit k židovskému zákonu, konkrétně k obřízce, aby mohli být součástí Abrahamovy rodiny. Pavel odmítá toto učení i rozkol, který v galatském sboru vyvolává. Být součástí Boží rodiny nevyžaduje splnění žádné vnější podmínky. Ať už jsou “Židé nebo Řekové”, obřezaní nebo ne, věřící mohou zakoušet Boží milost a připojit se k Boží rodině.

Spasení je Božím dílem a v Kristu již rozdíly mezi lidmi neurčují, zda jsou hodni spasení.
“Žid nebo Řek” není jediným rozdílem, který je zrovnoprávněn Boží milostí a Kristovým ukřižováním. Pavel píše: “Už není Žid nebo Řek, už není otrok nebo svobodný, už není muž a žena, neboť vy všichni jste jedno v Kristu Ježíši” (Gal 3,28). To, že jsme ve křtu “oblečeni do Krista” (Gal 3,27), tyto rozdíly zázračně nesmazává, ale odstraňuje to snahu o získání postavení a moci, která tyto rozdíly často způsobuje.

Křest v Kristu vytváří “společenství, v němž rozdíly mezi pohlavími” spolu s etnickými a společenskými rozdíly “ztratily svou moc rozdělovat a utlačovat” (Hays, 273). V tomto těle, kde “všichni jste jedno” (v. 28b), “přestávají existovat bariéry, nepřátelství, šovinismus a pocit nadřazenosti a podřazenosti … jsou zničeny” (Cousar, 86). Není návratu ke starým způsobům posuzování, klasifikace a postavování Božího lidu proti sobě; v Kristu jsou jedno.

ŽENY A MUŽI V RANÉ CÍRKVI PRACUJÍ VEDLE SEBE

Lydie není jedinou ženou, která odpovídá na výzvu k učednictví a využívá své schopnosti a prostředky ve službě evangeliu.

Pavel hodně cestuje a zakládá sbory po celé Malé Asii a v Evropě, a když píše pastýřské listy těmto sborům, často posílá pozdravy lidem, které zná. List Římanům 16 obsahuje dlouhý seznam jmen těch, kteří jsou Pavlovými spolupracovníky v roce Kristu v tomto městě. Obsahuje více jmen než všechny ostatní Pavlovy listy dohromady a téměř polovinu jmen na něm tvoří ženy. (Úplný seznam žen v Pavlově korpusu viz Lee, 106.)

Pavel zdraví ženy, jejichž práce je pozoruhodná, počínaje Fobé (v. 2), která je diakonkou (diakonos, služebnice církve) a finanční mecenáškou. Je pravděpodobné, že Fobé je osobou, které Pavel svěřil doručení tohoto dopisu.

Jmenuje svou spolupracovnici a kolegyni při výrobě stanů Prisku (v. 3, známou také jako Priscilla, Sk 18,1-3); Marii (v. 6), “která mezi vámi velmi usilovně pracovala”, a “pracovnice v Pánu” Tryfenu, Tryfosu a Persis (v. 12). Pavel označuje Júnii (v. 7) za “příbuznou”, což může znamenat, že je Židovka. Byla uvězněna spolu s Pavlem a on ji považuje za apoštolku; byla “s Kristem dříve než já”. Ve výčtu jsou i další ženské členky rodiny – matka Rufova (v. 13) a sestra Nereova (v. 15) – a Pavel také jmenuje ženy, které pravděpodobně vedou nebo spoluvedou domácí sbory (Lee, 105).

Zdá se, že tento seznam nikoho nevynechává. Paul Achtemeier naznačuje, že Pavel si je vědom toho, “že je součástí většího křesťanského společenství, v němž působí Boží Duch, aby uskutečnil Boží plán” (Achtemeier, 238). Toto společenství zahrnuje – a Bůh uskutečňuje Boží plán skrze – věrné ženy.

Ty jsou Pavlovými důvěryhodnými spolupracovnicemi ve evangeliu v době, kdy je církev “malá, zranitelná” a potřebuje “znát a důvěřovat si navzájem”. Mají “obrovský potenciál” a čelí “obrovským rizikům” (Wright, 763).

Když je Pavel jmenuje, není to jen zdvořilost vůči starým přátelům; vzdává čest těm, jejichž služby si osobně váží a jejichž práce přináší světu evangelium Ježíše Krista i v obtížných a nebezpečných dobách a místech.

PŘÍTOMNOST

Pavel psal sborům, které ve své době a na svém místě čelily konkrétním výzvám. I dnes jsou sbory hluboce ovlivněny kontextem, v němž existují. Společenská očekávání, politická rozdělení a finanční problémy našich společenství ovlivňují to, jak naše sbory fungují a jak jsme povoláni sdílet evangelium.

Ze způsobů fungování a služby raných sborů se můžeme poučit, aniž bychom předpokládali, že jejich specifické zkušenosti jsou trvalým vzorem pro všechny sbory na věčné časy. Místo abychom se soustředili na úzký výklad několika málo pasáží, můžeme se podívat na široké svědectví Pavlovy vlastní služby a můžeme následovat vzor žen, které sloužily jako vedoucí a pracovnice po boku samotného apoštola.

Na rozdíl od Pavlova uznání a ocenění žen, které pracovaly po jeho boku, ukazuje publikace State of Women in Baptist Life, že v moderních baptistických sborech je práce žen často nedostatečně uznávána a oceňována.

Uvádí, že “63 procent žen ve službě uvedlo, že musí bojovat o místo u stolu” (SWBL, 3), “50 procent … uvedlo, že jejich úsudek v oblasti jejich odbornosti je zpochybňován”, a “49 procent … uvedlo, že nejsou placeny stejně jako jejich mužský protějšek (protějšky)” (SWBL, 5).

Pavel učil galatský sbor, že všichni jsou v Kristu jedno, bez ohledu na etnickou příslušnost, sociální postavení nebo pohlaví. To mělo potvrdit Boží původní záměr jednoty mezi lidmi; ženy ve službě však stále hlásí vážná porušení této víry.

Například každá čtvrtá respondentka uvedla, že “osobně zažila sexuální obtěžování, nevhodné chování nebo napadení” ve svém služebním prostředí (SWBL, 7). Mezi barevnými ženami, které odpovídaly na dotazník, 43 % uvedlo, že slyšely nebo zaslechly “ponižující poznámky o mně nebo o lidech jako já” (SWBL, 8).

Církev rozhodně nefunguje jako “jedno v Kristu”, když její kazatelky a barevní duchovní nadále zažívají ve svých sborech takovou neúctu a zneužívání. Abychom se mohli opřít o jednotu, kterou Ježíš a Duch svatý církvi poskytují, musíme naslouchat zkušenostem těchto žen, čelit sexismu a rasismu v našich službách a pracovat na strukturách a zásadách, které respektují důstojnost a rovnost všech lidí.

ZAMYŠLENÍ NAD SOUČASNOSTÍ

• Jaký je váš názor na ženy ve vedoucích pozicích v sekulárním světě? Myslíte si, že církev by měla mít na ženy ve vedení a na celkové zacházení s ženami jiná očekávání než sekulární organizace, podniky nebo dokonce vlády?
• Jaké texty Písma byly používány k umlčování žen v generacích před tou naší? Jaké texty ovlivnily vaše vlastní chápání toho, k čemu vás Bůh může povolat? Vykládali si jiní lidé Písmo způsobem, který vám bránil v následování Božího povolání?
• Jaké překážky pro ženy ve službě vyplývají z norem a očekávání naší kultury? Jaké překážky vyplývají z výkladu Písma?
• Jaké je svědectví církve o jednotě v Kristu, když je běžné sexuální zneužívání a diskriminace na základě rasy?

BUDOUCNOST

Téměř dva tisíce let poté, co apoštol Pavel napsal své listy, má jeho učení stále obrovský dopad na život církve. Pavel sám si pravděpodobně nedokázal představit, že jeho listy budou mít takový význam.

Víra, kterou dnes zastáváme, a rozhodnutí, která činíme, ovlivní sbory – a ženy, které Bůh povolává ke kazatelské službě – i v budoucnosti, kterou si nedokážeme představit.

Role sboru je zásadní: SWBL uvádí, že “87 % žen ve službě uvedlo, že podpora jejich sboru/kontextu pro ně jako ženy ve službě měla přímý vliv na jejich schopnost dobře prospívat” (SWBL, 11).

S Pavlovým vzorem mohou sboroví a denominační vedoucí učit a vést sbory k pochopení a přijetí jednoty v Kristu a k povolání a podpoře žen v kazatelské službě. Když budeme uplatňovat opravdovou jednotu v Kristově těle a opravdové partnerství v Božím díle, “ten, který v nás začal dobré dílo”, “je dokoná až do dne Ježíše Krista” (Flp 1,6).

ZAMYŠLENÍ NAD BUDOUCNOSTÍ

• Jak podle vás ovlivní způsob, jakým dnes vykládáme Písmo, sbory a služebníky, kteří přijdou po nás? Proč je nutné nevyzdvihovat některé texty? Proč je nezbytné porozumět původnímu záměru textů, když je vykládáme pro naše místo a dobu?
• Jak můžeme být věrní Božímu slovu, aby i další generace mohly zakusit Boží povolání a ujmout se Božího díla?
• Myslíte si, že jste se svým sborem v “jednotě”? Se svou denominací? S věřícími minulosti i budoucnosti?
• Jaký je rozdíl ve vašem chování, pokud věříte, že jste s ostatními křesťany skutečně “jedno v Kristu”?

Další lekce Kurzu pro dospělé – Průvodce individuálním studiem:

Rovnoprávně povolány – Průvodce individuálním studiem 1.

Rovnoprávně povolány – Průvodce individuálním studiem 2.

Rovnoprávně povolány – Průvodce individuálním studiem 3.

Rovnoprávně povolány – Průvodce individuálním studiem 4.

-van-

Můžete také navštívit naši facebookovou stránku Baptisté – Síť víry nebo facebookovou skupinu Zpravodaj Baptisté – Síť víry