Základy: 16. Proč chodit do kostela?
Základy
Křesťanství je největší světové náboženství, a přesto o něm mnoho lidí mnoho neví. Pokud jste jedním z nich, pak je to skvělé místo, kde začít!
Věděli jste například, že křesťanství není o chození do kostela nebo o konání dobrých věcí? Je to o vztahu s Bohem. Tím se liší od ostatních náboženství. Křesťané se nemusí spoléhat na to, že se budou nějak extra snažit, aby byli dobří, ale oslavují skutečnost, že Ježíš dal svůj život místo nás, aby každý mohl mít tento vztah s Bohem jednoduše tím, že mu důvěřuje. Proto se křesťanství nazývá ‚Dobrá zpráva‘.
Sestavili jsme zde několik článků, které vás provedou základy. Pokud ale nevidíte, co hledáte, stačí hledat, nebo ještě lépe, klikněte na náš e-mail sitviry@post.cz a začněte konverzovat se skutečným křesťanem. Rádi zodpovíme jakýkoli dotaz, velký i malý.
Proč chodit do kostela?
Proč chodit do kostela? Musíme chodit do kostela, abychom byli křesťany? Podíváme se na odpovědi na tyto časté otázky.
“Nemusíš chodit do kostela, abys byl křesťanem,” říká se často. A odpověď zní: “To je pravda!” Vždyť muž, který byl ukřižován vedle Ježíše, řekl: “Ježíši, vzpomeň si na mě, až přijdeš do svého království.” A Ježíš odpověděl: “Amen, pravím ti, dnes budeš se mnou v ráji.” A tak se stalo. Rozhodně neměl šanci jít do kostela, a přesto se dostal do nebe.
Samozřejmě se však nacházel v poněkud výjimečných podmínkách, takže opírat argument o nepotřebě chodit do kostela o jeho zkušenost je mimořádně slabé. Vlastně se to spíše míjí s celou podstatou. Protože chodit do kostela není povinnost ani břemeno; je to výsada a radost.
Pojďme tedy prozkoumat, co je špatného na tom, když říkáme: “Nemusím chodit do kostela.” Co je na tom špatného?
Chybný předpoklad
Za prvé, tvrzení “nemusíš chodit do kostela, abys byl křesťanem” vychází ze špatného předpokladu. Církev není místo, kam chodíte, je to skupina lidí, jejíž jste součástí. Lidé dnes často používají slovo “církev” ve významu konkrétní budovy (kostel sv. Petra) nebo denominace (anglikánská církev); tak se ale v Novém zákoně nepoužívá.
Tam “církev” vždy znamená “Ježíšovi následovníci”. Jinými slovy, “církev” jsou lidé, ne místo. To je posíleno obrazy, které se o církvi používají v Novém zákoně, jako je Boží rodina (např. Ef 2,19-22), Kristovo tělo (např. 1 Kor 12,12-31) nebo chrám Ducha (např. 1 Kor 3,16-17), které nejen zdůrazňují význam “církve”, ale také ukazují, že jde v podstatě o vztahový organismus. Církev je především o sounáležitosti s Bohem a s druhými a o prožívání výhod z toho plynoucích.
Špatné chápání
Za druhé, tvrzení “nemusíš chodit do sboru, abys byl křesťanem” vychází ze špatného chápání toho, o čem je křesťanství – že jde jen o to, abys vložil svou víru v Ježíše a mohl se po smrti dostat do nebe.
Kdyby šlo jen o to, být křesťanem, pak je zřejmé, že to můžete dělat i bez církve. Ale i když vás víra v Ježíše jistě dostane do nebe, Bible říká, že je to jen jedna malá část toho, proč Ježíš přišel. Bible nám říká, že Bůh od samého počátku usiluje o to, aby pro sebe vybudoval rodinu věřících, která jednoho dne naplní celou zemi (např. (1 Moj 12,1-3) a která s ním bude spolupracovat na tom, aby ji viděla proměněnou; a církev je hlavním prostředkem, který Bůh používá k tomu, aby toho dosáhl. Kdo by tedy nechtěl být součástí největší a nejzajímavější věci, kterou Bůh na zemi dělá?
Nesprávná perspektiva
Za třetí, představa, že se křesťanem můžete stát zcela sami, je podle Nového zákona postavena na naprosto chybné perspektivě. Tento syndrom “osamělého jezdce”, který říká: “Nepotřebuji nikoho dalšího – stačí mi jen Ježíš a já”, by se v myslích prvních křesťanů prostě nepočítal. Vždyť věděli, že sám Ježíš slíbil, že vybuduje svou církev (“Já vybuduji svou církev a brány pekla ji nepřemohou.” Mt 16,18), a “církev” jako společenství Božího lidu byla tím úplně prvním, co křesťané vytvořili poté, co na ně v den Letnic sestoupil Duch svatý (např. Sk 2,41-47).
Jejich perspektiva naplněná Duchem spočívala v tom, že si uvědomovali, že jeden druhého zoufale potřebují k povzbuzení, podpoře, modlitbě – a ano, i k úkolům. Velmi často je jedním z hlavních důvodů, proč dnes “osamělí křesťané” nechtějí být součástí církve, to, že nechtějí být postaveni před výzvu. Často se spokojí s tím, že jsou “internetovými křesťany”, protože na internetu mohou najít lidi, kteří posílí jejich vlastní přesvědčení a praxi, a mohou se pečlivě vyhýbat každému, kdo by mohl narušit jejich myšlení nebo zpochybnit jejich životní styl.
Všichni však občas potřebujeme vyrušit a podnítit, protože je příliš snadné se usadit, zpohodlnět a držet se oblastí života, které nechceme měnit; církev je však rodina, kde se při společném studiu Bible můžeme mít natolik rádi, abychom si navzájem kladli nepříjemné otázky a pomáhali si ve změně, které se často bojíme, ale ke které nás Ježíš volá.
Nesprávné vyhýbání se
Velmi často to, co skutečně leží v jádru toho, že někdo říká, že nepotřebuje chodit do kostela, není teologická nebo filozofická otázka, ale otázka emocionální. Vyhýbají se církvi a myslí si: “Proč bych měl být součástí církve, když …”.
“…bude to nuda.” A tak si myslí, že je to nuda. No, pravdou je, že některé sbory mohou být nudné. Ale zkuste jiný! Nikdo by neuvažoval o tom, že už nikdy nenavštíví hospodu, protože v té první, do které šel, byla zima nebo byla nepřívětivá nebo nápoje nebyly dobré. Zkusili by tu o ulici dál. Proč by to mělo být se sborem jinak?
“…někomu, jako jsem já, to nebude vyhovovat.” Je pravda, že ne každý sbor bude vyhovovat vaší povaze a osobnosti. Někdo přece miluje “vůně a zvony” a někdo je nesnáší; někdo miluje varhany a pěvecké sbory a jiný dává přednost kapelám a zpěvákům; někdo má rád lavice a jiný židle.
Skvělé je, že v dnešní době existují sbory nejrůznějších tvarů, velikostí a charakterů, takže se opravdu najde nějaký, kde se budete cítit jako doma. A pokud to nebude ten první, který vyzkoušíte, zkuste jiný.
“…je plná pokrytců.” Pravda! My křesťané ne vždy žijeme podle toho, co hlásáme, protože jsme všichni zkažení lidé. Ale dejte nám alespoň šanci ukázat, že ačkoli je tato námitka dobrá zvuková kulisa, naprostá většina křesťanů a sborů ví, že jsou porušeni a všechno, jen ne dokonalí – a právě proto se navzájem potřebují.
“…v minulosti mi ublížili a já jsem se zařekl, že už nikdy nebudu součástí žádné církve a nedovolím, aby mi znovu ublížili.” Není to ale vylití dítěte i s vaničkou? Církev se skládá z lidí; a lidé občas něco pokazí, protože všichni jsme hříšníci. A následovat Ježíše znamená řídit se jeho příkazem, abychom odpustili těm, kteří nás zranili, a ne abychom na urážce lpěli a používali ji jako výmluvu pro další roky. Proto se rozhodněte, že necháte své zranění odejít, jinak vás vaše zranění nikdy nepustí. Požádejte Ježíše, aby vám pomohl, a zkuste to znovu s jiným sborem.
Ať už je váš důvod vyhýbání se církvi jakýkoli, proč jí nedat alespoň šanci? S velkou pravděpodobností zjistíte, že vaše námitky se zakládají spíše na mýtech než na skutečnosti. Vyzkoušejte nás a přesvědčte se sami!
Proč tedy chodit do kostela?
Protože církev je společenství lidí, kteří se snaží být Ježíšovými následovníky společně; kteří jsou odhodláni se navzájem podporovat, modlit se za sebe navzájem, pomáhat si a povzbuzovat se – a ano, povzbuzovat se navzájem, aby se více podobali Ježíši. Církev je ústředním bodem Ježíšova srdce i Ježíšova plánu. Proč by si to tedy někdo chtěl nechat ujít?
A pokud zkoumáte víru a to, co Ježíš řekl, pak je církev tím nejlepším místem, kde to můžete dělat; protože každý člen církve má za sebou vlastní cestu k Ježíši. (Neprobudili se jednoho dne a nezjistili, že jsou křesťané!). Rozhovor s nimi o jejich cestě vám tedy může pomoci na té vaší; a většina sborů v dnešní době pořádá akce jako Kurzy nebo Zkoumání křesťanství, které jsou určeny k tomu, aby lidé, kteří hledají, mohli klást své otázky, a to zcela bez nátlaku. Tak proč to nezkusit?
-tep-
Můžete také navštívit naši facebookovou stránku Baptisté – Síť víry nebo facebookovou skupinu Zpravodaj Baptisté – Síť víry