Zásady: 11. Náboženská vražedná pole: Kdy se poučíme?
„Inkvizitoři jsou největší heretici ze všech, protože proti učení a příkladu Krista odsuzují heretiky k ohni a před časem sklizně [soudem] chtějí vykořenit pšenici s koukolem.
Neboť Kristus nepřišel stínat, zabíjet a upalovat, ale aby ti, kdo žijí, žili hojněji. … “
Zásady
Náboženská vražedná pole1: Kdy se poučíme?
Katolický kněz 16. století Menno Simons takto popsal radikální změnu ve své teologii, která ho nakonec přivedla do vedení skupiny anabaptistů, kteří nakonec přijali jeho jméno, Mennonité.
Tato jeho duchovní cesta začala, alespoň částečně, když se Menno dozvěděl o násilné popravě Snydera, wiedertaufera – překřtěnce (novokřtěnce) – sťatého z rukou katolíků za přijetí křtu věřících. Občas na něj myslím v baptisteriu.
V roce 1553 se Michael Servetus, španělský lékař, který popíral doktríny o Trojici a křtu dětí, objevil v Ženevě, aby slyšel kázat svého oponenta Jana Kalvína. Servetus byl v Ženevě obžalován a zatčen, byl souzen za kacířství a odsouzen k upálení na hranici.
Calvin (a další protestantští reformátoři) se nakonec smířil s trestem upálení, ačkoli Calvin zjevně obhajoval „humánnější“ způsob, stětí. Před Servetovým příjezdem Calvin tvrdil, že pokud se tento kacíř objeví v Ženevě, “nikdy ho nenechám odejít živého, pokud má moje autorita váhu.”
Vzpomněl jsem si na Serveta tento týden, když letniční studentka z hnutí „Pouze Ježíš“ (Only Jesus) v mé třídě svobodně oznámila své antitrinitarianství.
Tyto události nám přišly na mysl, když jsme se v listopadu 2014 dozvěděli, že Peter Kassig, 26letý veterán z irácké války a bývalý armádní strážce, byl sťat ozbrojenci z Islámského státu. Kassig, zajatý při práci v Sýrii s humanitární organizací, kterou založil, konvertoval k islámu a přijal jméno Abdul-Rahman. Tato konverze nezabránila islámským radikálům v tom, aby mu sťali hlavu (podřízli ho).
Jen o několik dní později došlo v Jeruzalémě ke střetu náboženství a poprav. The New York Times hlásili:
„Ortodoxní židovští muži stáli čelem k východu, aby uctili místo Starého města, kde kdysi stávaly starověké chrámy, když do jejich synagogy vtrhli dva Palestinci ozbrojení pistolí, noži a sekerami… s křikem „Bůh je veliký!“ v arabštině.
Během několika okamžiků leželi tři rabíni a čtvrtý zbožný muž mrtví a na jejich modlitebních šálách a svatých knihách se kanula krev. Útočníci, židovští bratranci z východního Jeruzaléma, byli zabiti na místě činu v přestřelce s policií, která zranila dva důstojníky; jeden znich byl Drúz (Drúzové jsou arabsky mluvící stoupenci esoterické abrahámovské víry zakořeněné v islámu) na následky zranění zemřel. …
Politici a další na celém světě odsoudili tento útok a rostoucí náboženský rozměr záplavy násilí, který byl připisován hlavně boji o místo, k němuž se oběti modlily.“
Uprostřed těchto událostí zpráva Organizace spojených národů dokumentovala smrtelné útoky během nedávné izraelsko-palestinské války: šest izraelských civilistů, mezi nimi čtyřletý chlapec; v Gaze 2000 mrtvých, včetně asi 500 dětí.
Římský filozof Lucretius napsal: „K takovým výšinám zla jsou lidé hnáni náboženstvím.”
Přiznejme si to. Náboženští lidé se v Božím jménu stínali, upalovali, zabíjeli a bombardovali se navzájem k smrti už dlouho, bez konce.
Dnes se zdá, že velká část veřejného náboženství je často odhodlána produkovat fanatiky, jejichž jednostranná víra si vynucuje implicitní/explicitní zničení „nevěřících“; nebo vytváření ateistů, kteří toto všechno vidí a souhlasí s názvem i premisou knihy Christophera Hitchense z roku 2007, Bůh není velký: Jak náboženství otráví všechno.
Některým muslimům se může zdát, že se právě teď snaží tuto pravdu dokazovat, ale my křesťané máme na tom svůj podíl po staletí.
V knize Calvinův barbarský svět — Případ Michaela Serveta nabízí John Piper jeden způsob, jak číst historická i současná zvěrstva připisovaná náboženství:
„Doby byly tehdy drsné, nemorální a barbarské a měly na každého znečišťující účinek. Jak jsme dnes všichni znečištěni zlem naší doby. … Bylo by pošetilé tvrdit, že bychom za jejich okolností nikdy neudělali to, co oni, a vyvodit z toho závěr, že nás nemají co učit. Pravděpodobně musíme říci, že některá naše zla jsou taková, že jsme k nim slepí, stejně jako oni byli slepí k mnoha svým. …”
Uprostřed šokujícího vzestupu evangelikálního relativismu má Piper pravdu. V každé době nějaké náboženství v určitém okamžiku kriminalizuje „to druhé“.
Přesto, díky Bohu, když se víra a stínání hlav zdají být téměř synonymy, někteří lidé vidí dál za svou dobu a nabízejí vyšší vizi Boží milosti.
V roce 1524 napsal další anabaptista Balthasar Hubmaier knihu O kacířích a těch, kdo je upalují a prohlásil:
“Pravda,” uzavírá Hubmaier, “je věčná.” Nemůžeš zabít, ani ve jménu Boha.
Katolíci ho v roce 1527 upálili.
Tehdy i dnes měl pravdu. „Kdy se z toho poučíme? Kdy se z toho konečně poučíme?”
BILL LEONARD
Poznámky:
1 Termín Vražedná pole (Killing Fields) technicky odkazuje na řadu míst, která byla používána pro hromadné popravy a pohřby lidí zabitých Pol Potovým režimem Khmer Rough koncem 70. let 20. století v Kambodži.
Bill Leonard
Bill Leonard je zakládajícím děkanem a emeritním profesorem baptistických studií a církevních dějin James a Marilyn Dunnových na Wake Forest University School of Divinity ve Winston-Salem, NC. Je autorem nebo editorem 25 knih. Rodilý Texasan žije ve Winston-Salem se svou ženou Candyce a jejich dcerou Stephanie.
-krk-
Můžete také navštívit naši facebookovou stránku Baptisté – Síť víry nebo facebookovou skupinu Zpravodaj Baptisté – Síť víry