Nezávislé noviny The Moscow Times se zúčastnily pohřbu jednoho ze stovek vojáků, o kterých se předpokládá, že zahynuli při tzv. ruské „zvláštní vojenské operaci“.

Zprávy

Na pohřbu mladého ruského vojáka:
odsouzení „ukrajinských nacistů“ a rozpuštění Sovětského svazu

VORONEŽ – Jednoho chladného březnového rána na jihoruském předměstí se několik desítek lidí sešlo v kostele, aby se rozloučili s jedním ze svých.

Uvnitř rakve zabalené do ruské vlajky a standarty parašutistů ležel 21letý Kirill Uljašev – jeden z mnoha ruských vojáků, o kterých se předpokládá, že zemřel při téměř měsíc trvající tzv. „zvláštní vojenské operaci“ Moskvy na Ukrajině.

“Kirill je tady jako Kristův válečník,” začal kněz. “Bojoval proti zlu, satanským duchům: ukrajinským nacistům, které vytvořily americké nadnárodní korporace.”

Kněz – otec Gennadij Zaridze, malý, obtloustlý muž s brýlemi a dlouhým prošedivělým vousem – je ve Voroněži něco jako místní celebrita. 

Na nedělních bohoslužbách se luxusní vozy Maybach a Rolls Royce, které patří Putinovi loajální elitě, seřadí před jeho kostelem na okraji města. 

Podle místních novinářů bylo na Štědrý den 2015 knězi umožněno osobní setkání s prezidentem Vladimirem Putinem, který byl ve městě na návštěvě.

“Zničení SSSR bylo velkým podvodem, kterého se Rusové dopustili,” pokračoval kněz. „Neexistoval žádný zákon, kterým by mohly být republiky rozpuštěny. Všechno, co bylo postaveno po roce 1990, je lež. To vše brzy vyjde najevo a vy to poznáte.”

Většina lidí v kostele byli Uljaševovi spolužáci, mladí lidé ne starší 22 let, a také příbuzní a vojáci.

Po 20minutovém projevu nechal Zaridze přítomné políbit kříž a požádal nosiče rakve aby rakev vynesli. 

Kirillovým rodičům, kteří se drželi víka zinkové rakve, řekl: „Prosím, ne. Už není čeho se držet.”

“Bylo nám řečeno, abychom to prostě přijali”

Čtyři dny před pohřbem, 12. března, dorazil do domu Uljaševových vojenský velitel, aby jim oznámil, že jejich syn zemřel na Ukrajině.

Podle dokumentů zemřel ženista Kirill Ulyashev dva týdny předtím, 27. února – třetí den tzv. ruské „zvláštní vojenské operace“ na Ukrajině – na zranění způsobená minou. Na břiše, pažích a nohách utrpěl šrapnelové rány.

Mladíkovy ostatky byly 15. března přivezeny domů do Voroněže v zinkové rakvi, jeho tělo bylo tak vážně poškozené, že i jeho rodiče měli zakázáno rakev otevřít.

“Jak si můžeme být jisti, že je to on? Bylo nám řečeno, abychom prostě přijali, že už není,” řekla Kirillova přítelkyně, 20letá Ira Fedorova.

Jako mnoho mladých ruských mužů i Kirill vstoupil do armády jako branec. Po dvou měsících vojenské služby se upsal jako voják z povolání a vstoupil do elitní 76. gardové výsadkové útočné divize, široce známé jako Pskovští Parašutisté. 

V polovině února byl Kirill a jeho kamarádi vysláni na vojenské cvičení na hranici s Ukrajinou. Tam byly mužům odebrány telefony, takže mohli příbuzným zavolat jen příležitostně.

26. února Kirill napsal své rodině z lesů severně od Kyjeva, že je vše v pořádku. Další den byl mrtvý, zabit na přístupech k ukrajinskému hlavnímu městu.

‘Dobro proti zlu’

Dlouhá kolona s pohřebním vozem, vojenským náklaďákem a několika auty místních jela po vesnické děravé hlavní třídě až k místnímu Domu kultury, kde přednosta obce 66letý Anatolij Kokin a okresní přednosta 42 -letý bývalý důstojník FSB Dmitrij Maslov pronesli nad rakví smuteční řeč.

Rakev ležela v prostorném sále v Domě kultury, místě ze sovětské éry, kde se kdysi konaly tance a koncerty. 

Místní představitelé přednesli své projevy a vyjádřili soustrast Kirillově rodině, jeho babičce, matce, otci a sestře, kteří všichni sedí poblíž rakve. Babička mrtvého vojáka žalostně zalkala.

“Drazí příbuzní a milovaní, všichni vyjadřujeme soustrast našemu hrdinovi, našemu Kirillovi, a chápeme, že žádná slova nemohou utěšit smutek, který prožíváme. Dnes s námi truchlí tisíce našich krajanů. Zůstal věrný své vojenské povinnosti až do konce a hrdinně zemřel ne ve válce s Ukrajinou, ne ve válce s ukrajinskou armádou, ale v bitvě dobra proti zlu. Udělal vše pro to, aby na tomto světě zvítězilo dobro. Skloňme se před jeho věčnou památkou; odpočívej v pokoji, bratře,“ řekl Maslov, šéf Novousmanského okresu.

„Doprovodíme úžasného mladého muže, který zemřel ve válce, která se vede na obranu naší země před zlem, kterou naši dědové nedokončili během Velké vlastenecké války,“ řekl okresní vojenský komisař. 

“Byl to patriot, zvolil si cestu obránce vlasti, jeho vzpomínka bude navždy v našich srdcích.”

Modrý baret

Asi 50 lidí položilo na rakev červené karafiáty. Poté bylo tělo znovu naloženo do pohřebního vozu a odvezeno na neudržovaný hřbitov hned naproti malému supermarketu.

Na samém okraji hřbitova bylo pro Kirilla připraveno pohřební shromáždění. Lidé se nahrnuli na malý kousek země, vojenská skupina byly v pozoru. 

Objevil se asi třicetiletý důstojník z Ulyševovy výsadkové brigády a shromážděným smutečním hostům znovu řekl okolnosti mladíkovy smrti.

„Kirill zemřel ve vesnici Bucha nedaleko Kyjeva. Jejich skupina provedla bojovou misi a narazila na nacisty. Vojáci svůj úkol splnili beze zbytku. Bohužel jsme v této bitvě ztratili našeho parašutistického bratra, našeho kamaráda. Jeho jméno bude zvěčněno. Prezidentským dekretem za odvahu a statečnost prokázanou v bitvě byl Kirill Alexandrovič posmrtně vyznamenán Řádem odvahy,“ řekl důstojník.

Kirillovi příbuzní se shromáždili kolem jeho rakve. Jeho babička stále plakala a objímala rukama zinkovou rakev. Rodina ji začala tahat pryč.

Když kapela spustila ruskou hymnu, rakev byla pomalu spouštěna do země.

Řada kadetů vypálila pozdrav ze svých kalašnikovů. Statní muži nasypali zeminu do nově vykopané jámy, naskládali na hrob desítky věnců a vztyčili dřevěný kříž s portrétem hubeného mladíka v baretu výsadkáře.

Kirillův modrý přehlídkový baret dostala jeho matka. Bylo to jediné, co jí po synu po jeho únorovém odchodu na cvičení zbylo.

Předseda vesnice oznámil, že každý může jít do kavárny na vzpomínkovou večeři, kterou platí místní správa.

Kavárna u silnice byla malá budova z červených cihel u vjezdu do vesnice. Její interiér nesoucí jméno „Prestige“ byl vyzdoben levným, umělým luxusním dekorem.

Dlouhé stoly v sále byly plné občerstvení: kuře, ovoce, víno, vodka a kutja — obilná kaše s rozinkami — pokrm tradičně podávaný na ruských pohřbech.

Starší muži ve věku 50 a 60 let si povídali o událostech na Ukrajině. Pro některé to byla vzpomínka na vlastní mládí, kdy se do vesnice začaly dostávat rakve místních chlapců zabitých v Afghánistánu.

Muži se posadili ke stolu. Někdo tiše nalil vodku. Byli tam parašutisté z Kirillovy brigády, jeho příbuzní a mladí lidé. Ti poslední tiše sedí a dívají se jeden na druhého.

“Je to velmi zvláštní pocit,” říká jednadvacetiletá Lada.

“Nikdy předtím jsem nebyla na pohřbuí obklopená všemi svými přáteli.”

Kirill Ponomarev a Felix Light

The Moscow Times
nezávislé noviny

Felix Light
f.light@themoscowtimes.com
@felix_light

-van-

Můžete také navštívit naši facebookovou stránku Baptisté – Síť víry nebo facebookovou skupinu Zpravodaj Baptisté – Síť víry