Kázání

Kázání: I kdybychom měli snad dobré úmysly, pokud je za života neuskutečníme, jsou nám v záhrobí k ničemu.

Kázání: Lézt dobrovolně do chřtánu někoho, kdo se tváří, že nás chce ochránit před „zkaženým Západem“, by se stejně jako v případě oněch Judejských politiků brzy ukázalo jako nepředložená hloupost.
Jjde o to uchovat si víru, že Bůh chce být navzdory našim omylům s námi.

Kázání: Pravda Kristova je svrchovaná, je nadřazená všem prelátům a koncilům, všem knížatům a králům, všem těm, kteří svá neměnná dogmata nebo suché zákonictví staví, ve strachu o zachování své moci a prebend, nad ní.

Kázání: Svět má proto přes všechny problémy naději, má nakročeno k lepší budoucnosti. Do doby, než se docela promění, je na nás, abychom se drželi Boha, který je od věků na věky. Spoléhat na bohy, kteří nejsou, nedává totiž žádný smysl.  

Kázání: V živném roztoku Božího Ducha může leccos z toho, k čemu jsme se dosud upínali, nést dobré ovoce i všem kolem nás.

Kázání: Jde především o to naučit se myslet podle Ježíšovy metody out of the box, mimo svou krabici, jde o to být solí země. Věřím, že vám to půjde.

Kázání: Novela Boží smlouvy s lidmi, s níž přišel Ježíš, se týká i nás a nikdo nám účast v ní nemůže upřít. Bůh má zájem, abychom se k ní připojili, bez ohledu na to, zda se máme čím vykázat nebo nemáme. Víra stačí.

Kázání: Víra je racionální záležitost. Jakmile porozumíme vůli Páně je třeba hned vyrazit do světa a skoupit všechen čas, který je k mání, a využít ho ve prospěch přicházejícího věku pokoje a spravedlnosti.

Kázání: Jedno z největších nebezpečí, které na křesťany číhá, je pocit vlastní nezastupitelnosti. Nejhorší, co se nám může stát, je, že se budeme tvářit, jako bychom měli patent na spasení.

Kázání: Na Božím pikniku se podává sounáležitost a delikatesy jako víra, naděje a láska. Mezi korytem a Boží hostinou je obrovský rozdíl, asi tak jako mezi nebem a dudami.

Kázání: Odumírání lidské empatie je jedním z prvních a nejvýmluvnějších příznaků kultury, která se chystá upadnout do barbarství.

Kázání: Copak asi čeká nás a náš světadíl? Rozdělí si nás velmoci jako kořist nebo nás krize naopak sjednotí na principech svobody, spravedlnosti a ohleduplnosti, které leží v základech Evropy?

Kázání: A když se někdy nečekaně ocitneme na nějakém tom vrcholu štěstí a euforie, hlavně nechtějme zastavovat čas jako tenkrát Petr. Honem z kopce zase dolů. Je třeba společně vyhánět démony, co si tenhle Boží svět chtějí rozparcelovat pro sebe. A také utírat slzy těm, kdo vinou ďábelských nájezdníků trpí a strádají. 

Kázání: Konat dobro pro nás křesťany znamená uplatňovat v praxi to, co jsme se naučili u Ježíše Krista, stručně řečeno milovat bližní jako sám sebe. Když se k tomu holt nemají mocní zlovolníci, o to víc se o dobro musíme snažit sami. Na nějaké zázraky odjinud se nedá čekat. Bůh chce totiž tenhle náš svět uzdravovat ne skrze nějaké okřídlené anděly, ale prostřednictvím lidí, co stojí nohama na zemi.

Kázání: Pohanům šlo o to dostat se do nebe, Pavlovi naproti tomu šlo o to dočkat se nového věku. S Ježíšovým poselstvím, jeho smrtí a vzkříšením totiž končí starý věk sobectví, nenávisti a lži, a skrytě začíná nový věk soucitu, lásky a pravdy.

Kázání: Jediná schůdná cesta do budoucnosti spočívá v solidární sounáležitosti a vzájemné podpoře. Jenže vykládejte to lidem, když to nechtějí slyšet.

Kázání: Nový začátek je možný. Zejména po volbách. Bůh chce být vždycky u toho, když se děje něco nového a nadějného. Takový on je a jiný už nebude. A pokud se najdou lidé, kteří se s Ježíšovou inaugurační řečí ztotožní, kteří stojí o to, aby se na životě církve a společnosti Ježíš podílel, pak je to to nejlepší východisko do budoucnosti.

Kázání: Zlu je třeba se postavit. Jedině tak se může stát to, co žalmista prorocky předvídá v posledním verši: „Ano, pachatelé ničemností padli, jsou sraženi, nejsou schopni povstat.“

Kázání: Cílem našeho putování, až se naplní čas, není nic jiného než slíbený obnovený svět, v Kristu sjednocené nebe a země. Apoštol tenhle obnovený harmonický svět označuje jako naše dědictví. Ten, kdo se přidá do Božího týmu s cílem připravovat prostor pro odpovědný a harmonický svět, se současně totiž stává Božím synem a dcerou. Bůh nás jednoduše adoptuje do své rodiny.

Kázání: Ke křesťanské víře ovšem nerozlučně patří také vědomí, že užívat života by si měli mít možnost i všichni ostatní, ba dokonce všechno stvoření. Jedině tak se nakonec může stát, že se k nám zpátky nastěhuje Bůh. Bude to nádhera! No, prostě nebe na zemi!

Kázání: Boží světlo lásky, které k nám září z betlémských jesliček, je neskonale silnější než cokoli jiného. O tom je vánoční evangelium. Proto nemusíme upadat do beznaděje, že sami svítíme všelijak nedokonale. V Kristu Bůh přišel na naši zem, aby nám daroval své světlo.

Kázání: Pravidla Božího království, jemuž máme připravovat cestu, jsou docela přízemní. Platí zde jednoduchá zásada: myslet jinak, dívat se jinak, jednat jinak, než jsme si zvykli. Myslet, vidět a jednat jako by na našem místě myslel, viděl a jednal sám Bůh. A o něm se ví, že je láska. Že mu jde o každého člověka, zejména pak o ty, co jsou všelijak ponížení, odstrčení a utiskovaní. Takový byl Ježíš. Právě o takové lidi se zajímal, takové uzdravoval, takové přijímal do svého společenství.