Kázání

  • Kázání: 185. O dělnících na vinici

    Kázání: Nezáleží na tom, koho Bůh na tržišti tohoto světa k uskutečňování nebeského království najal a kdy. Žádné dotazníky, žádné povinné životopisy, žádné nezbytné reference. Jde jen o to jít a alespoň po zbytek dne, kdy svět ještě jede postaru, žít a pracovat po novu.

  • Kázání: 184. Jak skoncovat s kulturními válkami

    Kázání: V kulturních válkách se nebojuje o populární kulturu, ale o něco docela jiného: o zachování světa takového, jak ho známe, v jakém jsme vyrůstali, o zachování svých kulturních návyků a zvyklostí. Když se budete vzájemně respektovat, nebudete muset vést kulturní války o nedůležité prkotiny, ale soustředíte se na to skutečně podstatné. Na to, aby byl svět spravedlivější a férovější. Například k těm, co nemají stejná práva jako ostatní, nebo k těm ve válce, co si o právech mohou nechat jen zdát.

  • Kázání: 183. A co když si někdo zahřeší na můj účet?

    Kázání: Zdaleka nejúčinnějším způsobem, jak se dobrat větší cti, je ve všech dobách ale něco jiného: pomluva, slovní útok, nepravdivé obvinění. Fašisti přišli s tím, že za všechno špatné mohou Židé a hned si sami přivlastnili titul panská rasa. Komunisti označili podnikatele za vykořisťovatele a pro sebe si rezervovali čestné místo nositelů pokroku. Rusové dnes pohrdají údajně zkaženým a zdegenerovaným Západem a všude vytrubují, že jejich ruský svět je ještě v pořádku. Některé křesťanské kruhy zase šíří strach z duhových menšin, které se údajně snaží ovládnout a rozvrátit svět, bezpochyby si potom připadají čistší a dokonalejší.

  • Kázání: 182. Pokud to záleží na vás, žijte se všemi v pokoji

    Kázání: Křesťanská víra je vlastně tak trochu balancováním na ostří nože. Díky Ježíši Kristu jsme jednou nohou už v harmonické a nenásilnické budoucnosti, druhou nohou ale stále vězíme v rozkolísané přítomnosti, kde jsou pořád ještě lidé, co chtějí být bohy, co pohrdají druhými, ponižují je a ničí jejich životy. Jde o to v osobním životě nezapšknout a nenechat se ovládnout kostižerem jménem nenávist. Na druhé straně zase není radno odevzdaně zavírat oči před zjevnou nespravedlností, před řáděním zla, které nakonec může zasáhnout i nás, naše rodiny, naši zemi.

  • Kázání: 181. Neboj se, toliko věř

    Kázání: Hleďme k Bohu, jenž v Kristu přemáhá zmar a přináší výhled k záchraně, přináší to nové do našich životů, co si sami nijak zajistit nemůžeme. Očekávejme od Boha to dobré a dejme se jím posilovat, přijímejme od něj vzácný dar víry.

  • Kázání: 180. O manželství trochu přitaženém za vlasy

    Kázání: Manželství a rodina se nesmějí přeceňovat. Nejedná se o žádnou svátost. Redukovat tenhle jedinečný svazek jen na otázku sexu, jak se to někdy děje zejména v církevních kruzích, by bylo politováníhodným zjednodušením. Jinak řečeno, pokud se dva lidé rozhodnou spolu žít v lásce a pomáhat si, nemá nikdo právo jim v tom bránit.

  • Kázání: 179. O díře do nebe

    Kázání: Nechme nebe nějakou tou nebeskou dírou protékat na naši zem. Stačí, když se nebudeme bránit, aby andělské hlídky mezi námi lidmi šířily nebeské hodnoty, jako jsou soucit, porozumění nebo velkorysost. Dovolme, aby se Boží vůle, jako je v nebi, stala běžnou výbavou i tady na Zemi.

  • Kázání: 178. Jestli tak, proč tohle já?

    Kázání: Smysl našich zápasů a zkoušek může být právě v tom, že je to příležitost se změnit, že z toho všeho nepohodlí vznikne něco nového nadějného. Kdybychom žádnými zkouškami neprocházeli, obávám se, nic moc by po nás nezůstalo.

  • Kázání: 177. Jak docela neztuhnout

    Kázání: V životě jde hlavně o to zůstat malými dětmi, které ještě dokážou žasnout nad novými věcmi, které se umějí radovat z maličkostí a být za ně vděčné, které vnímají život jako jedno velké dobrodružství objevování, jako prostor naplněný pečující láskou. Boží království se odehrává všude tam, kde se najdou lidé vzdorující sebestředné zatuhlosti, kde se najdou lidé, kteří si uchovali schopnost vcítění, schopnost žasnout, schopnost radovat se, schopnost být vděční.

  • Kázání: 176. Jak se uhlídat před invazí

    Kázání: Svět, ve kterém žijeme, klidným ani pěkně poklizeným není a v dohledné době nebude. Proto je tak naléhavě třeba hlídat vlastní duši, hlídat veřejný prostor, aby se nám tam neuvelebili nějací zloduchové zvenčí a neovládli naše emoce i jednání. Nenechme si falešnými proroky mazat med kolem pusy a své vyvětrané duše otevřme namísto zloduchům Božímu Duchu pokoje, obětavosti a soucitu.

  • Kázání: 175. Jak být apoštolem

    Kázání: Také v dnešní době si leckterý pastýř s funkcí myslí, že ovce vydrží všechno, tak jaképak ohledy. Moc a s ní spojené benefity otupují vnímavost k situaci těch, kdo jsou na opačné straně stáda. Poměry se mění a nastává nová doba, kdy Bůh sám se ujímá role pastýře, kdy vládnout bude on a ne všelijací falešní pastýři, co myslí jen na sebe. „Jděte a vyhlašujte, že se přiblížilo království nebeské.“ Noc končí, začíná svítat. Na dveře dějin se tlačí nový věk.

  • Kázání: 173. O křtu

    Kázání: Křtem jsme se stali součástí akční komunity víry pro obnovu světa. Ne, že bychom vždycky měli jasno, ne že bychom všechno věděli a ve všem se vyznali, a už vůbec ne, že bychom byli snad dokonalí. Víme jen to, že jsme ve křtu umřeli s Kristem a spolu s ním vstali k novému životu bez předsudků, poměřování se, bez odmítání druhých, kteří jsou jiní, než my.

  • Kázání: 172. Časy se mění!

    Kázání: Svět nesmíme pustit k vodě, svět je třeba léčit. A protože sestává mimo jiné z nás lidí, začít musíme každý sám u sebe. Tak tedy, sestry a bratři, časy se mění. Ve vzduchu je cítit změna. Boží království už je skrytě mezi námi. Je čas vstát a vydat se po cestě, na kterou nás pozval. Velká hostina vzájemné sounáležitosti už začala. Pro každého je místa dost. Hlavně nezůstat stát ve dveřích. Časy se mění. Bohu dík!

  • Kázání: 171. Jak si (ne)nastavit církev podle vlastního gusta

    Kázání: Minulou neděli byly Svatodušní svátky. Snesl se vítr z nebe a zapálil v Ježíšových učednících plamen dorozumění. Když poté vyšli na ulici, všichni lidé různých národností a jazyků jim najednou rozuměli. Takhle nějak vznikla církev. Ve své podstatě církev není nic jiného, než spolek pro dorozumění mezi lidmi. Dalo by se říct, že je to její hlavní náplň. Smysl existence církve je v překonání onoho zmatení jazyků, které se odehrálo při stavbě zmíněné babylónské věže.

  • Kázání: 170. Správný křesťan musí být amatér

    Kázání: Pokud je ve společnosti nouze, pokud není k dostání pravda, láska ani ochota obětovat se pro dobrou věc, pokud je na pultech k mání jen lež, nenávist a samolibé sobectví, je velká šance setkat se s Božím Duchem. Právě tohle se stalo prvním křesťanům. Nechali se tímhle Duchem prodchnout a věci se začaly měnit.

  • Kázání: 169. Automat nebo kouč? To je oč tu běží!

    Kázání: V zásadě jsou dva způsoby, jak si odpovědět na odvěkou otázku, kdo je Bůh. Tím prvním je chápání Boha jako automatu. V Bibli sice místo slova automat najdete obvykle slovo modla, ale jedná se prakticky o jedno a totéž. Princip spočívá v tom, že do automatu i modly musíte nejdřív něco vložit, aby vám pak z vkladu něco káplo.

  • Kázání: 168. Jak se nechytit do pasti

    Kázání: Věřme a jděme směrem, kterým šel Ježíš, bez klapek na očích vnímejme lidi kolem sebe. A hlavně se vyhněme třem pastem, které na nás pod povrchem číhají – pocitu bezvýchodnosti, falešné zbožnosti a sebestřednosti.

  • Kázání: 177. Jak zatočit s chorobami

    Kázání: Bůh nás lidi operuje prostřednictvím Vzkříšeného. Žádné sterilní prostředí ani početný ansámbl nejsou potřeba. Stačí strávit kus cesty s Ježíšem, stačí naslouchat a zapomenout při tom na všechna svá zklamání, nezdary a jiná nejrůznější bebíčka.

  • |

    Kázání: 166. O jednom dýchnutí a větru, co dodnes vane

    Kázání: Vítr, který Ježíš svým dýchnutím vyvolal stále vane, obvykle proti převažujícím větrům doby, s nimiž bychom se nejraději svezli. Vane a mění navyklé způsoby, odnáší pestré plachty, kterými máme ve zvyku přikrývat naše sobectví a sebestřednost. Bourá domy postavené na písku, v nichž jsme se domnívali být v bezpečí.

  • Kázání: 164. Jak nekaifášit

    Kázání: Máme tak nějak od přirozenosti sklon kaifášit. Dobyté pozice nepouštíme snadno. Autoritářští politici nebo církevní hodnostáři nechtějí předat veslo druhým. Sebestřední muži nechtějí uznat, že ženy jsou ve všem rovnoprávné. Takhle bychom mohli pokračovat ještě docela dlouho. A rouhání je skvělé obvinění, které se všelijakým Kaifášům hodí v každé době.

  • Kázání: 163. Nejlepší lék na strasti? Vzkříšení!

    Kázání: Je třeba být připravený na zázraky, na nečekaná vyústění, na neotřelá řešení. Takhle jedná Bůh i v dnešním světě. Je s námi a otevírá nám oči, srdce a vůli pro nadějnější a harmoničtější zítřky. Navzdory tomu, že jsme to třeba už dávno vzdali a utápíme se v nic neřešícím smutku. 

  • Kázání: 162. Hlavně si neplést dojmy s pojmy

    Kázání: Dojmy nic neřeší, je třeba dát si tu práci a zadívat se hlouběji. To znamená neposuzovat od stolu, nedávat knížecí rady, ale snažit se skutečně poznat a ztotožnit se s těmi, kdo strádají a čelí útisku, kdo pláčou, jsou umlčováni a nespravedlivě posuzováni.

  • Kázání: 161. Tak tedy pevnou víru, pohani!

    Kázání: Každý kdo se přidá do Mesiášova týmu, kde platí hodnoty nového světa, jako jsou spravedlnost, ohleduplnost a soucit, bude vítán. Žádné dotazníky není třeba vyplňovat, národnost, gender nebo společenské postavení nehrají roli. Stačí prachobyčejná důvěra, kterou měl kdysi Abraham. Tak jednoduché to je.

  • Kázání: 160. Vyprávění must go on!

    Kázání: Svět čeká velká proměna, kdy první budou poslední a poslední první, kdy ti, kdo pláčou, budou potěšeni! Svět čeká velká proměna, kdy se lidé společně a bez kastovních rozdílů vrátí k původnímu úkolu být Božími obrazy, k úkolu zrcadlit jeho spravedlnost a milosrdenství. A co víc velká proměna už začala! Křesťané musí i nadále vyprávět ony biblické příběhy, které změnily svět. Nikdo jiný to za ně neudělá.

  • Kázání: 159. O Belzebulovi a rouhání

    Kázání: Co s takovými církevníky, kteří na vlastní oči vidí, jak zlo ustupuje a do přítomnosti se prolamuje nový věk uzdravujícího odpuštění, milosrdenství a naděje, a stejně trvají na svém, že to je všechno od Belzebula?