Církev stojí před trojrozměrným rozhodnutím

Tři kulturně-biblické problémy se dnes prolínají a svírají křesťanskou církev v uzlech konfliktů. Část tohoto konfliktu se týká toho, zda jsou tyto tři provazy utkány ze stejné látky, nebo ne.

Těmito vlákny jsou rasa, pohlaví a sexualita.

Z dnešního pohledu by mnozí bílí křesťané prohlásili, že rasová otázka je stará záležitost – něco dávno vyřešeného. Nemálo černochů, Hispánců, Asiatů a původních obyvatel Ameriky by si dovolilo nesouhlasit. Přesto je rasa prvním vláknem této trojité šňůry, se kterým musíme počítat. To, jak chápeme rasu, ovlivňuje to, jak chápeme pohlaví a sexualitu – i když si nemyslíte, že tyto tři věci jsou “stejné”.

V rámci církve lze všechny tři otázky chápat v určitém kontinuu – jak jednotlivě, tak ve vzájemné interakci. Níže uvedený graf znázorňuje jeden ze způsobů, jak si toto kontinuum představit: od “nerovnosti” na jednom konci až po “plnou rovnost” na druhém konci a několik mezistupňů mezi nimi.

“V rámci církve lze všechny tři problémy vnímat na kontinuu chápání – jak jednotlivě, tak ve vzájemné interakci.”

Všimněte si však prosím, že tento graf a slova, která píši, vycházejí z heteronormativní perspektivy bílého muže. Není zde zobrazena žádná škála pro zahrnutí nebo vyloučení bělochů. A předpoklad “genderové” škály je, že se týká uznání žen.

Uvádím toto měřítko proto, že je to výchozí bod amerického křesťanství. Každý a všechno je posuzováno z hlediska zkušenosti bílého muže. A ano, tuto zkušenost nesdílejí všichni bílí muži, ale je to většinový názor, ne-li přímo zkušenost.

Nemluvíme o životní zkušenosti bílých mužů ve srovnání s životní zkušeností černých žen. Mluvíme o ní opačně. Neporovnáváme heterosexuální životní zkušenost se zkušeností gayů nebo lesbiček; díváme se na ni opačně.

S touto výhradou se tedy podívejte zpět na grafy a představte si je nejen jako tři samostatné posuvné stupnice, ale jako vícerozměrnou mřížku. Dnešní církve se v tomto trojrozměrném prostoru nacházejí v různých bodech. Některé sbory žijí se všemi posuvníky vpravo, zatímco některé stále se všemi posuvníky vlevo.

Pro tento článek jsem umístil červená tlačítka tam, kam spadají v mnoha evangelikálních sborech. Jsou rasově uvědomělé – i když ne zcela inkluzivní – a mají tendenci vnímat ženy jako “oddělené, ale rovné” ve vedoucí funkci. V otázce sexuality, kterou zde označuji jako neheteronormativní, však spadají daleko na stranu “nerovnosti”.

Bůh ve třech posuvnících?

Liberálové a pokrokáři jako já tvrdí, že ke všem třem otázkám by se mělo přistupovat stejně, respektive jakoby byly utkány ze stejného vlákna. Pro nás jsou to základní lidská práva udělená Bohem.

Nikdo nemá na výběr, zda se narodí jako černoch, běloch nebo snědý, muž, žena nebo nebinární jedinec, homosexuál nebo heterosexuál.

Pro nás jsou všechny tři posuvníky nastaveny v základním výchozím výrobním nastavení úplně doprava – úplná rovnost a začlenění pro všechny.

Ale pro ostatní křesťany není srovnání, které jsem právě učinil, spravedlivé a není biblické. Pohlaví nebo sexualitu nepovažují za srovnatelné s rasou. Je to proto, že jim to říká Bible – stejně jako americká kultura.

Komplementaristé například věří, že Bůh vytvořil ve stvoření hierarchický řád související s pohlavím. Jsou si jisti, že Bible učí, že muži mají mít autoritu nad ženami, že role kazatele a duchovního správce je vyhrazena pouze mužům. Z tohoto pohledu Bůh nikdy nezamýšlel, aby posuvník směřoval zcela doprava.

“Pohlaví nebo sexualitu nepovažují za srovnatelné s rasou. Je to proto, že jim to říká Bible – stejně jako americká kultura.”

Samozřejmě existují různé stupně tohoto přesvědčení a jeho praktikování, a proto existuje více bodů na tomto kontinuu.

Co se týče sexuální orientace (která mimochodem není totéž co pohlavní identita, ale to je jiná rubrika), někteří křesťané také věří, že tovární nastavení našeho kontinua je pevně nastaveno na levou stranu a nesmí se přecházet příliš doprava.

Podle extrémního názoru nelze gaye, lesby a bisexuály začlenit do společnosti, protože se jedná o rozhodnutí lidí odchýlit se od dobrého Božího plánu.

Většina – ale bohužel ne všichni – současných křesťanů vnímá rasovou identitu jako Boží dar, který zjevně není volbou ani omezením. Vzpomeňte si, že ve “starých dobrých časech” americké historie mnoho kazatelů učilo, že rasová identita není volbou, ale přesto je omezením. Podle této úvahy Bůh stvořil lidi černé nebo bílé, aby označil jejich inteligenci a postavení v životě.

Tito dávní kazatelé na podporu svých názorů hledali v Písmu – špatně vykládaném a vytrženém z kontextu. Dnes čteme Bibli jinak, i když ne vždy jednáme jinak. Není mnoho současných rasistů, kteří by Bibli používali ke svému prosazování.

Z pohledu lidí, jako jsem já, by to měl být varovný příběh pro ty, kteří tvrdí, že biblická inspirace říká, že mužům a ženám byly přiděleny různé role v církvi a doma. Tvrdíme, že stejně jako dávní svatí špatně čtou a používají svaté Písmo k udržení patriarchátu.

I když biologie, osobní zkušenost a zdravý rozum ukazují opak, neodchýlí se od toho, co podle nich učí Bible. Pokud existuje nesoulad mezi biblickým učením a životní zkušeností, problém musí být vždy v naší životní zkušenosti.

Abychom byli spravedliví, sami sebe nepovažují za misogyny. Zdá se, že sami žijí biblicky.

Totéž lze říci o kontinuitě sexuální orientace. Zatímco já vidím rozdíly v sexuální orientaci, které se vyskytují v celém stvoření, jako znamení dobrého Božího plánu, jiní je považují za znamení hříšného světa, ve kterém vládne chaos. Opět se domnívají, že Bible přiřazuje červené tlačítko na našem kontinuu k továrnímu nastavení nezačlenění. Nebo možná začlenění s omezeními.

Proto tolik sborů říká, že “přijímají každého”, ale neumožňují každému rovné příležitosti ve vedení sboru. Toto přijetí má své hranice, o nichž tvrdí, že vycházejí z biblického učení.

Trojrozměrné

Skutečně matoucí situace nastává, když se snažíme pochopit, jak si kterýkoli sbor nebo kterýkoli kazatel nebo kterýkoli člověk stojí na kombinaci těchto tří stupnic. Posuňte pomyslné červené tlačítka na stupnicích na všechny strany a představte si, kolik kombinací může vzniknout.

“Všechny tři otázky jsou emocionální a kontroverzní a těžko se o nich mluví.”

V našem současném kontextu nejsou debaty o identitě církve jednorozměrné. Jsou trojrozměrné či vícerozměrné. A všechny tři otázky jsou emocionální a kontroverzní a těžko se o nich mluví.

Litujme dnes chudáka církev, která se vyrovnává se svou rasistickou minulostí a zároveň se rozhoduje, zda povolit ženám kázat, a žádá se po ní, aby přijala homosexuály jako učitele nedělní školy a diakony. To vede k mnohorozměrným konfliktům.

Skutky apoštolů

Takové konflikty nejsou v křesťanské církvi ničím novým. Jsou tu s námi od počátku, i když v různých podobách. Právě zde nám druhá kapitola Skutků apoštolů – vlastně celá kniha Skutků apoštolů a zejména kapitola osmá – nabízí vzor pro dnešek.

V mém vlastním sboru jsme předtím, než jsme se pustili do osmnáctiměsíčního studia týkajícího se inkluze LGBTQ, měli letní sérii kázání o knize Skutků. Nebyla to příprava na to, abychom se zasadili o inkluzi – jak někteří kritici obviňovali -, ale byla to příprava na to, jak by církev měla naslouchat Božímu hlasu a porovnávat ho s tradicí i Písmem.

Při čtení Skutků můžete dojít k různým závěrům ohledně začlenění LGBTQ do církve. Nedává nám však odpověď na tuto otázku. Ukazuje nám však proces rozlišování, který říká, že Bůh stále mluví.

A když nasloucháme Božímu hlasu, mohli bychom zvážit, kde jsou naše stupnice nastaveny na základě tradice a kde na základě pohybu Ducha svatého mezi námi. I když si nemyslíte, že pohlaví a sexualita jsou “jako” rasa, zvažte, jak dlouho se církev mýlila v otázce rasy, a pečlivě si zavažte své uzly.

Mark Wingfield

Baptist News Global