Následování: Křesťanští přátelé, vstupte do 21. století
Následování
Křesťanští přátelé, vstupte do 21. století
Užíváte si olympijské hry? Já také.
Co říkáte na dozvuky zahajovacího ceremoniálu? Reakce některých členů křesťanského hnutí na sociálních sítích byla rychlá a zuřivá. Po víkendu, který jsem strávil sledováním hulákání a hněvu spolu se spoustou „jak se opovažují“, jsem z toho všeho unavený.
O několik dní později, s trochou času na odstup a nadechnutí, mi na povrch vyplouvají dva znepokojivé poznatky.
Zaprvé jsem si myslel, že si více jednotlivců i církví uvědomuje, že žijeme v postmoderním a postkřesťanském kontextu. Tolik z nás napsalo knihy, předneslo prezentace a v podstatě tuto zprávu vykřikovalo ze střech posledních zhruba 15 let. Severní Amerika se přesunula z moderní doby, včetně doby křesťanství, do postmoderní kultury.
Reakce tolika vyznavačů Krista na zahajovací ceremoniál by však naznačovala, že mnozí stále věří, že svět kolem nás by měl smýšlet stejně jako my. A nejen to, extrémní obranářství naznačuje, že mnozí křesťané věří, že bychom měli být respektováni a zaujímat snad výsadní místo v kultuře kolem nás.
Je mi líto, ale tento druh myšlení je pozůstatkem z doby, kdy se americká a křesťanská kultura prolínaly, tedy z doby daleko před rokem 2000. To byla doba, kdy křesťanství mělo místo u kulturního stolu a církev sloužila jako ústřední centrum v mnoha společenstvích. Ba co víc, naši pastorační vedoucí měli v komunitách významná místa, vedli správní rady a organizace a zároveň stříhali pásky a pronášeli modlitby při otevírání nových dálnic.
Přechod na novou realitu vyžaduje čas a vyžaduje trpělivost od těch, kteří již tento boj překonali.
Je zřejmé, že tento druh prominentního postavení je těžké odložit. Učinit posun k víře a církvi, která se netěší druhotným ziskům kulturního potvrzení, je, jak se zdá, obtížné. Chápu to. Přechod k nové realitě vyžaduje čas a vyžaduje trpělivost od těch, kteří už tento boj podstoupili.
Zde je shrnující prohlášení a možná i pozvání do nové potenciální reality, které jsem napsal před několika dny:
Vím, že je to pro tebe těžké, dlouholetý křesťanský příteli. Ale když konečně uznáme a přijmeme, že žijeme v postkřesťanském, a dokonce postnáboženském kontextu, tehdy se osvobodíme od snahy obnovit minulost se všemi jejími očekáváními kulturních privilegií a místa, Udělejme posun k novým, životodárným, silným a krásným projevům Ježíšových následovníků a sborů. Takže prosím, truchlete nad tím, rozplývejte se nad uplynulou érou, dělejte, co musíte – a pak se k nám připojte na druhé straně. Bůh právě nalévá nové víno do nových měchů a na tebe čeká sklenka, příteli.
Kéž nám všem Bůh dopřeje soucit jeden s druhým, zatímco se zbavujeme reality, kterou mnozí upřednostňovali, a přecházíme do dalšího projevu Boží církve.
Druhý vhled, který mi vyvstává do povědomí, je také starostí. Týká se učednictví. Extrémní reaktivita mnoha křesťanů, kteří se nechávají strhnout sekulární společností a otřást s námi, rostoucí podrážděnost – to vše naznačuje, že si nejsme ve své víře tak jistí, jak bychom mohli doufat. Lidé reagují právě popsaným způsobem, když se cítí ohroženi.
Jak nás může naše kultura ohrožovat? Jak mohou být ti, kdo jsou občany Božího království skrze milost Ježíše Krista, ohroženi nějakými okolnostmi? Když jsme v Kristu v bezpečí, nikdo nás nemůže oddělit od Boží lásky a zároveň nás zbavuje strachu. Možná tento příspěvek z mé stránky na sociálních sítích vystihuje tento vhled:
Neodolatelní
Čím více se soustředíme v Kristu
Čím více jsme si jisti svou spásou
Čím silnější ve víře
Čím jsme osobnostně zralejší
Čím více jsme spojeni s naším společenstvím věřících
tím méně očekáváme, že se svět přizpůsobí našim představám.
tím méně se urážíme
Když se soustředíme na Krista
Nepohoršeni rosteme
Doufám, že více z nás je připraveno upustit od očekávání, že nám svět bude vycházet vstříc, upustit od očekávání, že se nám dostane náležité úcty a kulturního uznání.
Doufám tedy, že více z nás je připraveno upustit od očekávání, že nám svět bude vycházet vstříc, a upustit od očekávání, že se nám dostane náležité úcty a kulturního uznání. Věřím, že to byl Ježíš, kdo předpověděl, že se z těchto věcí na zemi těšit nebudeme, protože jsme jeho následovníci a on se ničeho takového od náboženských a politických establishmentů své doby nedočkal.
Když se nám podaří dosáhnout toho, že přijmeme svět takový, jaký je, a soustředíme svou identitu v Kristu, budeme osvobozeni od zastaralých náboženských zátěží. Můžeme upravit svá očekávání a objevit, že Bůh pokračuje v obnově, vykoupení a znovuzrození skrze Ježíše Krista.
Tehdy znovu objevíme, že život na Ježíšově cestě je krásný a životodárný. Tehdy budeme otevřeni následování Ducha a objevíme nové a nové projevy církve.
Tehdy bude mnohem pravděpodobnější, že se Ježíšova vítězná cesta vtělí do vás, do mě a do našich církevních společenství.
Kéž by tomu tak bylo dnes i napořád.
Mark Tidsworth
Mark Tidsworth
Mark Tidsworth je zakladatelem a vedoucím týmu společnosti Pinnacle Leadership Associates. Sloužil jako kazatel, zakladatel nových sborů, dočasný kazatel, kazatel pro obnovu, terapeut, ředitel neziskové organizace, majitel firmy, trenér vedení, sborový konzultant, mentor vedení a autor. Mark, ordinovaný v baptistické tradici, je ekumenický křesťanský duchovní se sídlem v Chapin, SC
-van-
Můžete také navštívit naši facebookovou stránku Baptisté – Síť víry nebo facebookovou skupinu Zpravodaj Baptisté – Síť víry