Bolševici sice vytvořili současné hranice Ukrajiny, ale to neznamená, že jejich demontáž je pro dnešní Rusko dobrá.

Střípky z historie

Ukrajina vytvořená Leninem, ničená Putinem

Bolševici sice vytvořili současné hranice Ukrajiny, ale to neznamená, že jejich demontáž je pro dnešní Rusko dobrá.

• území Ukrajiny v roce 1654
• za ruských carů 1654 – 1917
• za Vladimíra Iljiče Lenina v roce 1922
• za Stalina 1939, 1945
• za Nikity Chruščova v roce 1954

• Jeden Vladimir vytvořil moderní Ukrajinu a druhý ji nyní ruší.
• Putinovo odstranění Leninových hranic by se ale mohlo Rusku vymstít.
• Anexe by se mohla proměnit v Pandořinu skříňku – a v nákladný paradox.

„Sovětská Ukrajina je výsledkem politiky bolševiků a lze ji právem nazvat ‚Ukrajinou Vladimíra Iljiče Lenina‘,“ řekl v pondělí před vyhlášením války Vladimir Putin v hodinovém projevu. V tomto projevu ruský prezident oznámil, že uzná nezávislost Doněcké a Luhanské lidové republiky, dvou proruských povstaleckých regionů na východě Ukrajiny. Ve čtvrtek Ukrajinu napadl.

Není to jen Leninova chyba

Činí tedy jeden Vladimír pouze napravování křivdy spáchané jiným Vladimírem o století dříve? Ne tak rychle. Podle Putinovy logiky to není jen Leninova chyba. V jeho myšlenkovém směru „Ukrajina není skutečná“, který je v současné době v Rusku velmi populární, existuje spousta historických osobností, které mohou za zvýšené sebevědomí Ukrajinců.

„Před Velkou vlasteneckou válkou i po ní,“ pokračoval Putin, „Stalin začlenil do SSSR a převedl na Ukrajinu některé země, které dříve patřily Polsku, Rumunsku a Maďarsku. 

Během této geografické změny dal Polsku část tradičně německé půdy jako kompenzaci a v roce 1954 Chruščov z nějakého důvodu odebral Krym Rusku a dal ho také Ukrajině. Takto vlastně vzniklo území moderní Ukrajiny.“

Tato mapa, která se často objevuje v kruzích kremelských apologetů, tento bod ilustruje a rozvádí.

Vše, co potřebujete, je Lvov

Mapa ukazuje oblast, kterou Lenin daroval Ukrajině v roce 1922 (modře), která zahrnuje nejen povstalecké město Luhansk, ale také úsek země až k černomořskému přístavu Oděsa a dále až k současné hranice Rumunska.

Zahrnuty (zeleně) jsou také oblasti připojené k Ukrajině Stalinem před a po druhé světové válce (také známé jako Velká vlastenecká válka v bývalém Sovětském svazu). 

Patří sem dříve polské město Lvov (také znám jako Lviv, Lemberg, Lemberik, Ilyvo, Lvihorod a Leopolis – označení mnoha překrývajících se kultur v této oblasti) a dříve rakousko-uherská a československá oblast známá jako Zakarpatí nebo Podkarpatská Rus či Zakarpatská Ukrajina.

A ve fialovém odstínu je Krym. Dříve osmanský vazalský stát byl Krymský poloostrov anektován Ruskem v roce 1783. Zůstal součástí Ruska, dokud jej Chruščov v roce 1954 nepřevedl z ruské do ukrajinské sovětské republiky.

Tento převod oslavil 300. výročí „znovusjednocení Ukrajiny s Ruskem“ (podle smlouvy z Perejaslavu z roku 1654) a vyjádřil „bezmeznou důvěru a lásku, kterou ruský lid cítí k ukrajinskému lidu“. Byl to přirozený důsledek územní, ekonomické a kulturní blízkosti mezi Krymem a Ukrajinou.

To byl oficiální příběh. Podle této analýzy Wilsonova centra mohl být transfer velmi dobře navržen speciálně tak, aby zvýšil počet Rusů na Ukrajině, a tím i ruskou kontrolu nad ní. A možná to byl způsob, jak podpořit Chruščova v pokračujícím mocenském boji o nejvyšší vedení v SSSR ze strany ukrajinských komunistických vůdců.

Pokud odstraníme dodatky těchto tří komunistických vůdců, pak to, co ze „sovětské Ukrajiny“ zbyde, je mnohem menší stát. Relevantním datem je zde rok 1654. V tomto roce získali ukrajinští kozáci ruskou ochranu v boji za nezávislost na polsko-litevském společenství. Žlutá oblast byla přidána k tehdy ruskému vazalskému státu Ukrajina po výše zmíněné Perejaslavské smlouvě.

Dříve nezávislou částí je oranžový kus území uprostřed. Ten není tak velký jako dnešní Ukrajina. Větší část této mapy mnohem, mnohem menší Ukrajiny je součástí Putinovy argumentace, že současná verze této země vděčí za svou velikost Rusku, které má proto také právo ji zrušit.

Nejlepší soused je malý soused

Jinými slovy, toto je podle Putina povolení k předělávání ukrajinských hranic, jak Rusko uzná za vhodné. Dá se s jistotou říci, že bez omezení mezinárodního práva by to většina velkých zemí cítila ke svým mnohem menším sousedům také.

Až na to, že tento přístup k mezinárodním hranicím je v rozporu s mezinárodním právem a má k tomu dobrý důvod. Je to jako otevřít Pandořinu skříňku. 

Bezprostředně po Putinově projevu internet rezonoval s tvrzeními, že Mongolové chtějí zpět své impérium (které v době největšího rozkvětu zahrnovalo velkou část Ruska) a s otázkami, kdy Putin předá Kaliningrad (kdysi pruské město Königsberg) zpět do Německa.

Vzhledem k tomu, že téměř každá země chová vůči svým sousedům – ano, dokonce i Lucembursko – nějaké územní křivdy a rozhořčení –, rozšíření tohoto postoje by během okamžiku proměnilo arénu globální politiky z Dvanácti rozhněvaných mužů na Klub rváčů.

Snad nejlepší projev na toto téma tento týden pronesl Martin Kimani, keňský velvyslanec při OSN. Pochází z kontinentu, jehož hranice byly téměř zcela vytyčeny evropskými kolonizátory, a ví něco o historické nepravosti nechtěného dědictví impéria:

„Dnes, za hranicí každé jednotlivé africké země, žijí naši krajané, se kterými nás pojí hluboké historické, kulturní a jazykové pouto. Kdybychom se po získání nezávislosti rozhodli prosazovat státy na základě etnické, rasové nebo náboženské homogenity, stále bychom o mnoho desetiletí později vedli krvavé války.”

„Místo toho jsme se dohodli, že se spokojíme s hranicemi, které jsme zdědili, ale stále budeme usilovat o kontinentální politickou, ekonomickou a právní integraci. Namísto toho, abychom vytvořili národy, které se s nebezpečnou nostalgií vždy dívaly zpět do historie, jsme se rozhodli těšit se na velikost, kterou žádný z našich mnoha národů a lidí nikdy nepoznal.

Udělejte Ukrajinu znovu větší

Pokud jedním z nevyřčených důvodů této agrese bylo přiklonit Ukrajinu blíže k Rusku, pak ruská re-anexe poloostrova v roce 2014 měla opačný účinek. 

Odtržení Doněcka, Luhanska a brzy možná i dalších rusofonních a rusofilských regionů od Ukrajiny vytvoří pro Rusko geopolitický paradox: čím více Ukrajiny Rusko absorbuje, tím menší je šance, že to, co z Ukrajiny zbude, bude někdy opět vstřícné vůči Moskvě.

Stručně řečeno: menší Ukrajina bude více prozápadní Ukrajina. Pokud Putin chce, aby jeho největší slovanský soused měl sympatie s jeho geopolitickými cíli, možná by měl vyjmout stránku z Leninovy ​​příručky a udělat Ukrajinu znovu větší.

strange maps #1135

Sledujte Strange Maps na Twitteru a Facebooku.

Strange maps

-krk-

Můžete také navštívit naši facebookovou stránku Baptisté – Síť víry nebo facebookovou skupinu Zpravodaj Baptisté – Síť víry