Svatební slova

Není to tak dávno, co jsem měl tu čest být na svatbě. Už to byla nějaká doba, co mi tento kazatelský úkol připadl.

Tento konkrétní úkol odrážel mnoho trendů ovlivňujících americké náboženství v postkřesťanské Americe, a tedy mnoho výzev, kterým čelí křesťanští služebníci – stejně jako nadčasové zodpovědnosti každého křesťanského služebníka v jakémkoli věku.

V ideálním případě se křesťanský pár vezme v místním sboru, který navštěvuje a kde se bude pěstovat své mladé manželství. Podle mého názoru je ideálním úředníkem kazatel v tomto sboru, který má s manželským párem vztah a v nadcházejících letech bude pomáhat v jejich křesťanské výchově.

Ale tento pár, stejně jako mnoho mileniálů, měl nekonzistentní církevní zkušenosti a byl odrazen tím, co se dá považovat za křesťanství na jihu. To se ukázalo být pravdou i pro mnohé v publiku, dokonce i na svatbě konané na hlubokém jihu. Stal jsem se oficiálním představitelem křesťanství, v dobrém i ve zlém (slovní hříčka).

Předmanželské poradenství se stalo první příležitostí nabídnout nějaké strategické pošťuchování.

Cítil jsem zodpovědnost zeptat se páru, kde duchovně byli a jakou roli si představovali, že v jejich manželství hraje víra. Z těchto rozhovorů se manželé rozhodli najít sbor, se kterým by mohli spojit. To se naštěstí stalo, ale nikdo z toho sboru ještě nebyl součástí života tohoto páru. Svatba se pro manžele stala příležitostí, aby se vrátili ke křesťanskému závazku a dlouhodobě na sobě pracovali.

Při přípravě svatebního obřadu jsem vždy velmi ostražitý, aby se z obřadu jednoduše nestal náboženský blábol.

Při přípravě svatebního obřadu jsem vždy velmi ostražitý, aby se z obřadu jednoduše nestal náboženský blábol.

Vždy se snoubenců ptám, jak chtějí, aby jejich svatba proběhla. Jaké sliby si chtějí navzájem dát? Jaké biblické texty chtějí číst a kázat? Jaká hudba má hrát? Jaký chtějí typ používaného jazyka?

Celkovým problémem je, jaký typ svatební služby odráží jejich vlastní závazky a sděluje, co chtějí říci Bohu, sobě navzájem a shromážděné komunitě.

Vždy jsem si vědom červených čar, které nechci nikdy překročit. Například věřím, že křesťanské manželství je podle Božího záměru celoživotní smlouvou. Takže nikdy neuskutečním svatbu, na které by pár chtěl vyjádřit méně závazný závazek, jako „dokud se budeme oba milovat“.

Ani bych nebyl ochoten formulovat závaznější jazyk pro pár, pokud mám důvod se domnívat, že manželství chápou jen povrchně. To znamená, že nedělám svatby pro páry, které nemají zájem o smluvní křesťanské manželství.

Stále tak zůstává dostatek prostoru pro přizpůsobení jazyka svatebního obřadu. Promluva o složkách obřadu se stává příležitostí k nějaké smysluplné teologické a etické výuce. Někdy se souhlasem snoubenců udělám ze samotného svatebního obřadu příležitost pro poučení i shromážděné komunity.

Rád například používám „prohlášení o souhlasu“ těsně před výměnou slibů a dělám z obou příležitostí výuku. Mohl bych říci něco takového:

„Manželství je posvátná smlouva, která musí být uzavřena svobodně a ne pod nátlakem. Během několika okamžiků si tento pár vzájemně slíbí. Tyto smluvní sliby v nadcházejících letech značně omezí jejich svobodu jednání. Budou si navzájem slibovat celoživotní lásku, čest a věrnost. Chystám se jich zeptat, zda dnes svobodně dávají závazné sliby, které se chystají dát.”

Když je pak čas na výměnu slibů, někdy říkám toto:

„Tento pár se chystá navždy změnit své životy složením řady posvátných slibů Bohu a sobě navzájem. X a Y, poslouchejte velmi pozorně sliby, které skládáte, a pociťujte jejich závažnost. Toto jsou smluvní sliby učiněné veřejně, a tudíž odpovědně před touto shromážděnou komunitou. Shromáždění, poslouchejte stejně pozorně a přemýšlejte o důsledcích těchto slibů pro tento pár i pro vás samotné.”

Na každé svatbě se snažím „upevnit dobře a tvrdě“, jak mi jednou řekl starý učitel. Snažím se snoubencům a shromáždění sdělit, že manželství není jen drahá svatba vedoucí k poněkud trvalejšímu druhu randění.

Manželství nese smluvní, církevní, mezigenerační a společenské odpovědnosti. Manželský pár má závazky vůči Bohu, sobě navzájem, církvi, předchozím a budoucím generacím svých rodin a společnosti jako celku. Jsou to věci pro dospělé a měli by to dělat jen dospělí.

Ctím ty, kteří se cítí připraveni udělat tento skok. Snažím se jim pomoci napojit se na Písmo a na historii církve. Chci, aby věděli, že dělají existenciální změnu ve svých životech, když uzavírají závaznou celoživotní smlouvu, i když je to těžké.

A doufám, že všichni přítomní zahlédnou milujícího, a přesto náročného Boha, který je dárcem každého dobrého daru, včetně manželství.

David Gushee

Baptist News Global

David Gushee

David P. Gushee M.Div., M.Phil., Ph.D. je přední křesťanský etik. Působí jako významný univerzitní profesor křesťanské etiky na Mercer University a je bývalým prezidentem The American Academy of Religion and The Society of Christian Ethics. Je autorem knih Kingdom Ethics, After Evangelicalism, and Changing Our Mind: The Landmark Call for Inclusion of LGBTQ Christians. On a jeho manželka Jeanie žijí v Atlantě. Další informace: davidpgushee.com nebo Facebook.

Sledujte Davida: @dpgushee

-van-

Můžete také navštívit naši facebookovou stránku Baptisté – Síť víry nebo facebookovou skupinu Zpravodaj Baptisté – Síť víry