Ženy ve službě: 21. Ženy kazatelky v Anglii dnes

Ženy ve službě

Ženy v kazatelské službě v Anglii dnes

Počet žen plně akreditovaných kazatelek v Anglii roste, i když stále zůstává mnoho těch, které se nikdy neodvážily přijmout Boží povolání ke službě.

Když jsem před několika lety procházela obrázky pro prezentaci v PowerPointu na téma „Baptistické ženy ve službě“, trochu mě překvapilo, když jsem viděla, že první obrázek, který se objevil, byl plakát k filmu „Attack of the 50ft Woman“ (americký horor z roku 1958). Byl to obraz, který by nepochybně některé povzbudil a jiné vyděsil. Rozesmálo mě to.

Moje vlastní cesta ve službě byla relativně přímá. Jsem vděčná za to, že jsem vyrostla ve sborech, které potvrdily službu žen. V mládí jsem měla první předběžný rozhovor s mým kazatelem o mém „embryonálním“ pocitu povolání ke službě.

Byla jsem součástí té nejúžasnější a nejkreativnější skupiny mládeže, která pravidelně vedla bohoslužby ve sboru a ve dvou místních pečovatelských domech. Tyto rané zkušenosti byly pro mě naprosto formující.

Byli jsme součástí generace v Greenbeltu, které se říká pre-Spring-Harvest-early-Greenbelt. Po třech letech práce v administrativě v Baptist World Alliance ve Washingtonu DC, jsem se vrátila do Velké Británie a přidala se k misijním pracovníkům BMS World Mission v oblasti propagace i personální práce. Toto období mě nakonec vedlo k hlubokému pocitu Božího volání k teologickému vzdělávání a kazatelské službě, které vyvrcholilo třemi velmi šťastnými roky studia na Regent’s Park College.

Kazatelská služba v odvážném baptistickém sboru Littlemore v Oxfordu mě přivedla k devíti bohatým a podnětným letům v týmu zaměstnanců Bristol Baptist College. Různé služby. Různá místa. Různá obdarování byla pro tyto služby vyžadována a velkoryse poskytována. Závěrem však bylo toto – věděla jsem, že mě k tomu všemu volá Bůh. Bylo to tak jednoduché. Tento pocit v mém srdci a naštěstí potvrzený širším společenstvím sboru spočíval v tom, že to vytvářel Bůh a že poslušnost toho byla součástí mého učednictví, mého následování Ježíše.

V žádném okamžiku mi nikdo neřekl, že to nemohu udělat. Možná si to mysleli, ale nikdo mi nic neřekl. Teď si uvědomuji, že to byla milost. Musela jsem být upřímná ve svém cítění povolání, ale nikdy jsem nemusela svou zkušenost s tím obhajovat. Musela jsem být odpovědná za způsob, jak vypracovat své povolání, ale ne v nepřátelském prostředí, kde by tato nejniternější věc v mém srdci byla zlehčena z kulturních nebo teologických důvodů. Byla jsem držena v širší komunitě baptistické práce a svědků, což mi poskytlo ‚prostorné místo ‘, abych mohla své povolání ke službě zkoumat a rozhodnout se, bojovat a růst, plně prožívat svůj pokřtěný život.

A jsem vděčná za to, že jsem spolu s více než 330 dalšími ženami (a mnoha dalšími, které šly před námi) našla v naší baptistické unii místo, kde lze vykonávat akreditovanou kazatelskou službu.

Doba, kdy bylo možné spočítat počet žen v akreditované kazatelské službě na prstech jedné ruky, je dávno pryč. V průběhu let od doby, kdy se Edith Gatesová stala kazatelkou ve sboru v Little Tew a Cleveley v roce 1918, počet žen, které se ucházejí o akreditovanou kazatelskou službu v Anglii a vykonávají ji, neustále, i když bolestně pomalu, roste.

Takže teď ta drtivá čísla. K říjnu 2018 je v naší baptistické unii v Anglii 1023 kazatelů v důchodu, z toho je 87 (8,5%) žen.

Plně akreditovaných aktivních kazatelů je 1 197, z toho  je 190 (16%) žen.

Nově akreditovaných kazatelů je 180, z nichž je 62 (34%) žen.

Kazatelů, kteří se vzdělávají, je 133, z nichž je 53 (40%) žen.

 A nakonec máme 47 uchazečů o kazatelskou službu, z nichž je 20 (43%) žen.

Tyto počty zaostávají, ale jsou podobné těm v sesterských denominacích.

V roce 2017 tvořily 29% kazatelů v Church of England ženy, v tuto chvíli něco přes polovinu studujících kazatelů jsou ženy.

Před dvěma lety měla metodistická církev (Methodist Church) 1812 kazatelů, z toho 667 (37%) byly ženy. Dnes je zde 1 632 kazatelů, z nichž 681 (42%) jsou ženy.

Sjednocená reformovaná církev (United Reformed Church) má v současné době 1383 kazatelů, z toho 431 (31%) žen, ale toto procento se zvyšuje na 61% u jejich nově akreditovaných kazatelů a na 56% u jejich studujících kazatelů.

Zatímco počet žen v akreditované kazatelské službě roste, existuje mnoho těch, které se nikdy nepokoušely zkoumat Boží povolání ke kazatelské službě.

Důvody jsou různé – sborová společenství, která zatím nepotvrzují službu žen s odvoláním na svůj výklad biblických textů; kulturní ‚normy’, kde povolaná žena nemůže zdravě reagovat na Boží povolání, protože kontext jejího následování Krista toto Boží povolání zlehčuje; převaha „komplementární teologie“ v mnoha sborech, které formují službu žen tak, aby pomáhaly mužům při výkonu jejich kazatelské služby.

Tyto kontexty mají tendenci přijímat službu žen v tom, co je vnímáno jako „měkká“ služba – budování vztahů, pastorace, péče – zatímco povolaní muži dostávají „tvrdou“ službu – vedení, kázání, nastavení vize.

Toto rozdělení samozřejmě odhaluje naprostý nedostatek pochopení „tvrdé“ povahy vynikající pastorační péče a potřeby prvotřídních mezilidských dovedností, které by sborovým komunitám umožňovaly reagovat na Boží vedení ve službě a misii.

Být prosperujícím Božím lidem vyžaduje nový závazek ke zdravým vztahům. V rychle se rozpadajícím světě před námi leží naléhavý úkol kazatelské služby a misijního poslání.

Musíme zpracovávat Bohem dané povolání celého Božího lidu ke kazatelské službě velkorysými, věrnými a proměňujícími způsoby.

Pojďme tedy usilovat o to, abychom modelem fungující zdravé kazatelské služby oslovili svět, který dobře zná jen rozbité, mocenské a despotické vztahy.

Usilujme o takové baptistické společenství, kde je diakonie nebo staršovství jednoho pohlaví nemyslitelné; kde je tým regionálních kazatelů jednoho pohlaví prokletím; kde by vysoké školy, které byly vždy v čele podpory žen v kazatelské službě, mohly jmenovat ženu ředitelkou (uznání průkopnického modelu spolu-ředitelů Northern Baptist College); kde se ženy cítí svobodné a vítány, aby byly považovány za kazatele velkých, vícečlenných a dobře vybavených sborů spolu se sbory malými nebo zápasícími nebo průkopnickými.

Změna myšlení pro uvolňování více žen do akreditované služby bude mít dopad na procesy rozpoznávání sborů, regionálních kazatelských ordinačních výborů, rad odborových svazů, asociací a vysokých škol. A ten čas již nastal. Nechceme vidět nějakou armádu 50 stop (15 metrů) velkých žen. Jen ženy věrné, povolané, obdarované a připravené.

S vděčností děkuji sesterským sdružením a týmu Specialist Ministries Team za data o počtech kazatelů a kazatelek.

Prameny: 

Baptists TOGETHER Magazine, Spring 2019, str. 14-15

llustrace:

www.freepik.com + sitviry.cz

Siân Murray Williams

Siân Murray Williams

Siân je baptistická kazatelka, nyní žijící v Canterbury v Kentu, s manželem Stuartem a matkou Betty, pro kterou je pečovatelkou na plný úvazek. Dříve byla koordinátorkou kazatelského odboru na Bristol Baptist College, kde učila devět let až do roku 2015, Siân je zde nyní duchovní ředitelkou a retreat facilitator.

Siân Murray Williams je také moderátorkou Ministerial Recognition Committee (Výboru pro uznávání kazatelů).

-krk-

Můžete také navštívit naši facebookovou stránku Baptisté – Česká republika nebo facebookovou skupinu Zpravodaj baptistických sborů