Uzdravení z (takzvaného) biblického mužství

V posledních několika letech se objevila řada knih a dalších prací kritizujících “biblické mužství a ženství”. Významné křesťanky, jako jsou Aimee Byrdová, Kristin Kobesová Du Mezová a nyní i Beth Allison Barrová, napsaly důležitá díla zpochybňující to, co mnozí považují za pseudobiblickou kulturu škodlivých genderových rolí v současném americkém evangelikalismu.

Jedním z nejdůležitějších bodů tohoto nedávného zpochybňování takzvaného “biblického mužství a ženství” je způsob, jakým poškozuje ženy v církvi. Nespočet žen se totiž přihlásilo s příběhy o tom, jak trpěly pod pseudobiblickou patriarchální ideologií.

Hlasy jako Byrd, Du Mez a Barr však poukázaly na něco jiného: tyto genderové role škodí také mužům. Zde vyprávím svůj vlastní příběh o citové a duchovní újmě, kterou jsem utrpěl. V žádném případě nechci zlehčovat nebo odclonit utrpení žen; chci se pouze podělit o svou vlastní zkušenost jako projev podpory a solidarity se svými sestrami v Kristu.

Šikana, sport a “bojovníci”

Byl jsem studentem nižšího ročníku na jižanské baptistické škole, měl jsem za sebou několik týdnů semestru a telefonoval jsem s maminkou. Vyprávěl jsem jí o tom, jak mě pár kluků na koleji pozvalo, abych se zúčastnil studia v malé skupině knihy Johna Eldredge Divoké srdce. Nikdy nezapomenu, co mi máma řekla: “Tvůj otec a já tu knihu nesnášíme.”

Vzhledem k popularitě této knihy jsem byl překvapen. Máma mi vysvětlila, že jsem byl na své křesťanské základní škole tvrdě šikanován jinými chlapci, a když se moji rodiče obrátili na rodiče ostatních chlapců kvůli jejich šikaně, rodiče se odvolávali na Divoké srdce, aby omluvili agresivní, panovačné a někdy i násilné chování svých synů.

Divoké srdce je důležitou součástí tapiserie “biblického mužství”, která idealizuje tento vzor mužnosti “bojovníka-lovce-atleta”. Biblický ideál Kristovy pokory a slabosti je odsunut stranou ve prospěch drsného machistického drsňáka. Kristin Kobes Du Mez ve své knize Jesus and John Wayne zkoumá, jak John Wayne ve velké části americké evangelikální kultury vytlačil Krista jako vzor “biblické mužnosti”.

Ačkoli jsem fyzicky zdatný, nikdy mě nebavilo sportovat a nikdy jsem nebyl nijak zvlášť atletický. Nikdy jsem také nebyl velký bojovník. To by v kombinaci se šikanou stačilo k tomu, aby to během základní, střední a vysoké školy podnítilo mou silnou nejistotu. Musel jsem však také zápasit s pocitem, že jsem nedosáhl Božího záměru pro muže.

Mohou být muži a ženy opravdu přáteli?

Takzvané “biblické mužství” mi také v průběhu let vážně bránilo ve vytváření zdravých vztahů s dívkami a ženami. “Kluci si hrají s klukama a holky si hrají s holkama,” tak zní logika.

A v době, kdy dosáhnete věku, kdy můžete navazovat dospělejší vztahy, se objeví nová překážka: sex.

Typická linie zní asi takto: “Muži jsou vizuálně stimulováni a mají mnohem větší touhu po sexu než ženy. Proto musí ženy dbát zvýšené opatrnosti, aby nezpůsobily mužům klopýtnutí, a muži se musí neustále chránit, aby nepodlehli své neustálé touze po sexu. Jakýkoli druh intimity mezi muži a ženami je potenciální branou k sexuálnímu hříchu.”

Na ženy je nespravedlivě kladen vyšší standard, v němž jsou zodpovědné za hlídání svých vlastních sexuálních tužeb i sexuálních tužeb mužů. Muži jsou na druhou stranu podmíněně přesvědčeni, že jsme dynama sexuálního chtíče připravená vybuchnout při sebemenší provokaci. Řešením je odstup. Udržujte stálé hranice. I když se namlouváte(ne spolu chodíte), do svatebního dne se ani nepolíbíte!

Teprve když jsem na konci střední a na začátku vysoké školy začala navazovat silná přátelství se svými vrstevnicemi, uvědomil jsem si, jak je to směšné. S jednou z mých nejlepších kamarádek jsme často bědovali nad domněnkami ostatních, že jsme spolu romanticky spjati.

“Biblické mužství” bylo pokřtěno falešným předpokladem, že romantická přitažlivost a sexuální touha jsou typické prakticky pro každý vztah mezi mužem a ženou mimo biologickou rodinu.

Moji rodiče a sestry mi díky Bohu pomohli tento omyl pochopit.

Podporovali mé přátelství s mladými ženami a nikdy mě neutvrzovali v myšlence, že sbližováním s dospívajícími dívkami riskuji sexuální hřích. Moje rodina však sváděla těžký boj.

Sexualizace mužského přátelství

Nejškodlivějším prvkem “biblického mužství” však byl způsob, jakým ve mně vyvolávalo pochybnosti o mé vlastní sexualitě. Od svých sedmnácti do zhruba jednadvaceti let jsem vážně uvažoval o tom, zda nejsem gay nebo bisexuál. Nakonec jsem si uvědomil, že nejsem, ale trvalo mi ještě několik let, než jsem pochopil, proč jsem vůbec o své sexualitě pochyboval.

Během pozdní puberty a počátkem dvacátých let jsem se začal těšit ze stále hlubších přátelství s jinými mladými muži. Tato přátelství se vyznačovala citovou zranitelností a otevřenou náklonností. Objetí, vzájemné objímání kolem ramen a neironická prohlášení: “Miluju tě, chlape,” charakterizovala má nejbližší mužská přátelství v těchto letech.

Téměř celý svůj dosavadní život jsem však strávil v domnění, že takové chování a vyjadřování je “homosexuální”. Plakat s jinými muži je homosexuální. Projevování fyzické náklonnosti jiným mužům je homosexuální. Když muž řekne jinému muži: “Miluji tě,” je to gay. A být gay je jeden z nejhorších hříchů, jakého se můžete dopustit. Tak mi to alespoň bylo řečeno.

Moje zkušenost není reprezentativní pro celou LGBTQ komunitu, ale zajímalo by mě, kolik mladých mužů pochybovalo o své sexualitě a/nebo genderové identitě z podobných důvodů jako já. A kolik z těchto mladých mužů v důsledku toho propadlo depresi, nenávisti k sobě samému a sebevraždě?

Věřím, že existuje něco jako biblické mužství a ženství. Ale nelze je najít ve škodlivých stereotypech a genderových rolích, které jsem se naučil v církvi, když jsem vyrůstal.

Joshua Sharp

Baptist Standard

Joshua Sharp

Joshua Sharp je pastorem Trinity Baptist Church v Orange. Je absolventem Southwest Baptist University v Bolivaru, MO a Truett Theological Seminary ve Waco.

Joshua Sharp je spisovatel a učitel Bible žijící ve Waco. Je držitelem titulu Master of Divinity z Truettova teologického semináře.

Joshua sloužil v různých službách v prvním baptistickém sboru ve Waco. Pochází ze sboru Missouri Ozarks, ale strávil několik let svého dětství v Chihuahua v Mexiku, kde jeho rodiče sloužili jako misionáři. Je držitelem titulu Master of Divinity z Truettova teologického semináře. Má také bakalářský titul Bachelor of Arts a je graduován také v psychologii a křesťanských studiích jihozápadní baptistické univerzity v Bolivaru, Southwest Baptist University, Mo.

Vyjádřené názory jsou výhradně názory autora.

-van-

Můžete také navštívit naši facebookovou stránku Baptisté – Síť víry nebo facebookovou skupinu Zpravodaj Baptisté – Síť víry