Kázání: 129. O chrobákovi, ústavě a bližních
Kázání: „Kdo je můj bližní?“ Odpověď je jednoduchá.
Kázání: „Kdo je můj bližní?“ Odpověď je jednoduchá.
Kázání: Jakpak jsme na tom asi my, vojevůdci svých životů? Už jsme prošli Jordánem nebo s touhle na první pohled kalnou vodou nechceme mít nic společného?
Kázání: Kdo se vydá na cestu s Kristem, může se změnit, může zažít Boží království.
Kázání: Ve společenství těch, kdo si oblékli Krista, nehrají rozdíly už žádnou roli. Vše, čím jsme se dříve vzájemně trumfovali, čím jsme se vytahovali nad druhé, je po křtu bezvýznamné.
Slovo: Když jsem se stal kazatelem, provinil jsem se tím, že jsem přijal odpovědnost naučit každého, jak přimět ostatní, aby vyslovili „Modlitbu hříšníka“.
Kázání: Když dáme na volání moudrosti, někdy se holt nezavděčíme nikomu. Ale není třeba klesat na mysli. Kdo vezme trápení jako výzvu, nakonec mu může být i užitečné. Stane se z něj vytrvalec s osvědčeným charakterem.
Kázání: Hořte směle! A i kdyby se někdy stalo, že vám plamen zhasne, nevzdávejte to, Bůh vám věří, určitě to ve vás zase někdy pufne!
Kázání: Je jen jeden jazyk, kterému všichni rozumí. Bez vytržení se dá dobře žít dlouhá léta. Bez lásky se ale žít nedá.
Kázání: Svět by vypadal docela jinak, kdyby lidi, co vylehávají ve svých beznadějných sanatoriích, kde do sebe lijí čajíčky nespokojenosti, zapšklosti a nesnášenlivosti, a čekají na zázrak, vstali a vyrazili lepším směrem.
Kázání: Nebojte se, ale věřte, držte se pravdy a naděje, a pomáhejte si navzájem. Spravedlnost a milosrdenství, které jste našli u Ježíše, nakonec zvítězí.
Kázání: Samozřejmě, věřit jaksi nestačí. Ježíš říká jasně, že bez následování to nepůjde. Prostě ten, kdo se nechce paktovat se zlem, musí žít tak nějak po ježíšovsku a to znamená žít pravdivě, hájit spravedlnost, chovat se milosrdně k druhým a být na straně všech kdo nemají slovo, kdo strádají a pláčou a nikdo je neslyší.
Kázání: Kristovým učedníkem se může stát kdokoli. Nezáleží na tom, jestli to je muž či žena, nezáleží na národnosti ani profesi. Záleží jen na tom, zda má oči nejen pro sebe, ale i pro druhé, zda má citlivé uši, které dovedou naslouchat, no a potom také ruce, co dovedou pomáhat tam, kde je třeba přiložit ruce k dílu.
Kázání: Život každého z nás, který jsme darem dostali, má nepočítaně možností, jak se může žít, jak může chutnat, jaké má grády a jak voní.
Velikonoce: Setkání s živým – vzkříšeným Kristem je možné. Nikoli snadné, laciné a bezbolestné, ale možné. Dnes jsme voláni k tomu, abychom této zprávě s bázní a chvěním uvěřili.
Kázání: Христос воскрес! Воістину воскрес!
Kázání: „Neděste se! Neděste se, Ježíš byl vzkříšen, už v hrobě není. Jde před vámi..“ Už to začalo, nová etapa tohoto světa, Boží království, je skutečností. To je ten „počátek evangelia Ježíše Krista“.
Kázání: Noční můry na člověka padají před rozedněním. Svítá. Kristovým vzkříšením se začalo rozednívat. Tma už nemá svou původní sílu.
Kázání: Zapomeňte na dokonalost, kterou do vás horem dolem cpou pochybní misionáři! píše Pavel filipským.
Kázání: U Hospodina se najde lék na každý kostižer. Rusové si vybrali cestu opačnou. Cestu zamindrákovanou, zaminovanou a zatracenou, cestu konfrontace, kdy se všechno zlé hází zásadně na ty druhé. Potom už je jenom otázkou času, kdy se na ty druhé začnou házet i bomby.
Kázání: Nablízku je těm, kdo jsou zkrušeni v srdci, kdo trpí a umírají. Pána Boha lze v posledních týdnech najít na Ukrajině.
Kázání: Křížem nic nekončí. Nakonec ten náš světský kurník, kde vládne příšeří strachu a nenávisti, zmizí a všechno lidstvo vykročí do nové lepší budoucnosti, na světlo, na čerstvý vzduch, na cestu pokoje.
Kázání: Panování téhle šelmy bude jenom do času.
Slovo: Výběr myšlenek a témat z kázání ukrajinských a ruských kazatelů v prvních dnech války na Ukrajině.
Kázání: Boží sláva, jak jsme ji poznali v Ježíši Kristu je docela obyčejný pokoj mezi lidmi, smysl pro spravedlnost, ochota k dorozumění, odvaha odpustit.
Kázání: Evangelium zní – neboť Jemu na vás záleží.
Střípky z historie: Člověk dnes vytvořil zbraně, které mohou zničit svět. My ovšem musíme pracovat pro mír a modlit se za mír.
Kázání: Čekali bychom, že nás „Bůh vezme za ruku, když bojíme se jít tmou,“ ale on se nám naopak postaví jako soupeř, jako vyzyvatel. V souboji s ním nezbývá už na strach mnoho prostoru, protože tady jde o to, kdo z koho. Nezbývá, než se prát.
Kázání: Vždycky se najdou důvody proč zvednout kartu ponižování druhých, proč opovrhovat a přehlížet. Společným jmenovatelem je obvykle strach z jinakosti a také snaha potvrdit si svou vlastní převahu, ať už kulturní, ekonomickou nebo třeba tělesnou.