Velikonoce

Velikonoce: Kéž máme o Velikonocích odvahu a vždy se svým dětem podívat do očí a doufat a modlit se, že vyrostou do života, který je přiměje každý den brát Kristův kříž – ať už to znamená cokoliv a kamkoli je to zavede – zapřít se, obléct si ručník a sloužit potřebám světa všemi způsoby, jakými jsou k tomu nadáni.

Velikonoce: Pořádání sederových jídel během velikonočního Svatého týdne se mezi některými křesťanskými sbory hluboce zakořenilo. Ale jak zastánci, tak odpůrci této praxe tvrdí, že je třeba pečlivě zvážit záměry, než se do ní pustíte.

Velikonoce: Vhodný půst naruší naše běžné vzorce natolik, že odhalí naše ostré hrany a umožní nám vidět se upřímněji. Pokud máme štěstí, objevíme právě ty věci, které se snažíme skrývat. Vzhledem k této povaze se půst nejlépe praktikuje ve společenství s druhými, kteří nám projevují milost a soucit. Zakoušení milosti podporuje přísnou upřímnost, zatímco odsuzování vede ke klamu.

Velikonoce: Ježíš vjíždí do Jeruzaléma, slyší výkřiky chvály, očekává výkřiky hněvu a hrozby, které brzy přijdou.

Velikonoce: Je Květná neděle a na ní záleží. Záleží na tom, jaký průvod si vybereme.

Velikonoce: Pokud nemáme nějaký druh duchovního kalendáře, pak postoupíme celý svůj život sekulárnímu kalendáři nebo sportovnímu kalendáři nebo nákupnímu kalendáři. Náš čas měříme jinak. Je to radikální způsob, jak označit toto předvelikonoční období a přijmout to, co křesťané po dva tisíce let považovali za cenné.

Velikonoce: Většinu dní, ať už jsou to dny postní nebo jiné vyčerpávající, si potřebujeme takovou dobrotu připomínat.