Autor: Štěpán Křivánek

Kázání: V kulturních válkách se nebojuje o populární kulturu, ale o něco docela jiného: o zachování světa takového, jak ho známe, v jakém jsme vyrůstali, o zachování svých kulturních návyků a zvyklostí. Když se budete vzájemně respektovat, nebudete muset vést kulturní války o nedůležité prkotiny, ale soustředíte se na to skutečně podstatné. Na to, aby byl svět spravedlivější a férovější. Například k těm, co nemají stejná práva jako ostatní, nebo k těm ve válce, co si o právech mohou nechat jen zdát.

Kázání: Zdaleka nejúčinnějším způsobem, jak se dobrat větší cti, je ve všech dobách ale něco jiného: pomluva, slovní útok, nepravdivé obvinění. Fašisti přišli s tím, že za všechno špatné mohou Židé a hned si sami přivlastnili titul panská rasa. Komunisti označili podnikatele za vykořisťovatele a pro sebe si rezervovali čestné místo nositelů pokroku. Rusové dnes pohrdají údajně zkaženým a zdegenerovaným Západem a všude vytrubují, že jejich ruský svět je ještě v pořádku. Některé křesťanské kruhy zase šíří strach z duhových menšin, které se údajně snaží ovládnout a rozvrátit svět, bezpochyby si potom připadají čistší a dokonalejší.

Kázání: Křesťanská víra je vlastně tak trochu balancováním na ostří nože. Díky Ježíši Kristu jsme jednou nohou už v harmonické a nenásilnické budoucnosti, druhou nohou ale stále vězíme v rozkolísané přítomnosti, kde jsou pořád ještě lidé, co chtějí být bohy, co pohrdají druhými, ponižují je a ničí jejich životy. Jde o to v osobním životě nezapšknout a nenechat se ovládnout kostižerem jménem nenávist. Na druhé straně zase není radno odevzdaně zavírat oči před zjevnou nespravedlností, před řáděním zla, které nakonec může zasáhnout i nás, naše rodiny, naši zemi.