Kázání: Křtem jsme se stali součástí akční komunity víry pro obnovu světa. Ne, že bychom vždycky měli jasno, ne že bychom všechno věděli a ve všem se vyznali, a už vůbec ne, že bychom byli snad dokonalí. Víme jen to, že jsme ve křtu umřeli s Kristem a spolu s ním vstali k novému životu bez předsudků, poměřování se, bez odmítání druhých, kteří jsou jiní, než my.

Kázání: Svět nesmíme pustit k vodě, svět je třeba léčit. A protože sestává mimo jiné z nás lidí, začít musíme každý sám u sebe. Tak tedy, sestry a bratři, časy se mění. Ve vzduchu je cítit změna. Boží království už je skrytě mezi námi. Je čas vstát a vydat se po cestě, na kterou nás pozval. Velká hostina vzájemné sounáležitosti už začala. Pro každého je místa dost. Hlavně nezůstat stát ve dveřích. Časy se mění. Bohu dík!

Kázání: Minulou neděli byly Svatodušní svátky. Snesl se vítr z nebe a zapálil v Ježíšových učednících plamen dorozumění. Když poté vyšli na ulici, všichni lidé různých národností a jazyků jim najednou rozuměli. Takhle nějak vznikla církev. Ve své podstatě církev není nic jiného, než spolek pro dorozumění mezi lidmi. Dalo by se říct, že je to její hlavní náplň. Smysl existence církve je v překonání onoho zmatení jazyků, které se odehrálo při stavbě zmíněné babylónské věže.