Společnost

Nadechnout se: Jsme přece „stvořeni k tomu, abychom konali dobré skutky“. Inverze neinverze, vir nevir, démoni nedémoni, ani pandemie, nic nemůže zastavit ty, kterým se zas dobře dýchá a srdce jim zas začla bít.

Hotový poklad, tenhle Boží manuál! Jenže najednou, jakoby právě slunce zakryl nějaký mrak, básník mění původně pozitivní notu: „Kdo může rozpoznat bludy?“ I ta nejlepší pravidla si my lidé umíme „ochočit“, upravit v náš prospěch, pootočit a doplnit všelijakými nesmysly. Jak se pak v tom galimatyáši názorů, konspirací a nezřídka i blábolů má člověk vyznat?!

Ježíš říká: „Kdo chce jít za mnou až na křižovatku, až na samotnou hranu krize, nesmí myslet na sebe, na své postavení a vliv, na svou kůži.

Taky byste se nejraději sebrali a odjeli někam do hor? Na lyže, na běžky, přijít trochu na jiné myšlenky, odpočinout si od všech těch stresů, které na nás v nížinách dorážejí, nabrat novou energii.

Izaiáš nám dává krátký manuál ve verších, návod, jak se odpoutat od toho, co nás svazuje a sráží k zemi, jak vyletět vzhůru a získat nadhled a novou energii. Naše křehkost a dočasnost je v ostrém kontrastu k Boží věčnosti, naše úzce zaměřená pozornost na sebe sama v lockdownu potřebuje Boží nadhled.