Velikonoce: Příliš často si myslíme, že naším úkolem je „vymazat“ temnotu nebo „vymazat“ zlo, zatímco ve skutečnosti jsme povoláni je „vykoupit“, tj. nechat je ukřižovat a vzkřísit do Nového stvoření.

Velikonoce: Pokud se snažíme následovat tohoto muže jménem Ježíš, budeme muset hledat. Občas budeme zmatení. Budeme muset opustit to, co si myslíme, že víme, když budeme putovat životem s tímto Učitelem, který se zjevuje na břehu. 

Velikonoce: Předvelikonoční Ježíš je historický Ježíš, muž Ježíš, jehož život nám dává úplný obraz o tom, jak vypadá lidský život ponořený do Boha, plný božské lásky a soucitu. Povelikonoční Kristus zahrnuje lidského Ježíše, ale je mnohem větší a rozsáhlejší realitou.

Velikonoce: Svět za našimi zavřenými dveřmi může být tím nejděsivějším misijním polem, protože je to, co všichni dobře známe. Ale tam začíná Boží poslání, překračující práh, který leží přímo před námi. Je to krok víry, ke kterému je povolán každý Ježíšův následovník. Ale dobrou zprávou je, že když se přestěhujeme do světa, brzy zjistíme, že Ježíš už tam je.

Velikonoce: Strach nahradila radost, když u Něho stáli a zírali na Něj a On řekl: “Máte něco k jídlu?”

Velikonoce: Tento den, Bílá sobota, je dnem mezitím. Je to den, ve kterém žijeme celý náš život.

Velikonoce: Ale modlím se, aby s námi Bůh seděl v každém okamžiku Bílé soboty, aby se naše bolest a smutek proměnily v empatii a naše empatie v solidaritu s „nejmenšími z nich“ na světě. Solidarita, která začíná nyní.

Velikonoce: Je lákavé přeskočit příběh o ukřižování, když víme, že se o 48 hodin později budeme radovat.

Velikonoce: Jednou z nešťastných skutečností na tom být baptistou je, že málokdy rozumíte nebo dodržujete kalendář křesťanských svátků. 

Velikonoce: Kéž máme o Velikonocích odvahu a vždy se svým dětem podívat do očí a doufat a modlit se, že vyrostou do života, který je přiměje každý den brát Kristův kříž – ať už to znamená cokoliv a kamkoli je to zavede – zapřít se, obléct si ručník a sloužit potřebám světa všemi způsoby, jakými jsou k tomu nadáni.